Tak lyrický titulek si snad zaslouží nové album Ivy Bittové "j.h.", na kterém jsou sesbírány plody jejího hostování s mnohými z české, ale i zahraniční hudby. A ve všech je její talent evidentní. Poznámka pro "nealternativní" - dá se to i moc dobře poslouchat. Však si o tom přečtěte.
8/10
Iva Bittová - Iva Bittová j.h.
Skladby: Stane se, že, Prostři mi plátnem, Smuténka, V černém, Tichá domácnost, Vidíš, vidíš, Gloomy Sunday, Ej lásko, lásko, Sedí sokol, Kaddish, Francouzská, Divná slečinka, Flageolety, Pro Johanku, Absint, Pax vita
Celkový čas: 53:10
Vydavatel: Indies
"Drahý naslouchající, tak mě napadlo, posbírat za ta léta několik navštívenek, kterých se mi dostalo, a nabídnout i Tobě tu možnost. Pojď se mnou a buď také Ty jako host! Tolik vůní, radosti, něhy, lásky a harmonie nám hostitelé nabízejí. Je zapotřebí své srdce otevřít, čas nechat volně plynout a ochutnávat. Při každém setkání můžeme objevit jiskření, to nás oslní a v té záři si pak můžeme společně hrát."
To napsala Iva sama v bookletu své "nové" desky. Z toho je jasné, že jde o kompilaci skladeb, ve kterých Bittová vypomohla svým kolegům (nebo oni jí). Až na jednu výjimku jde o již vydané kousky.
Deska dokazuje talent Bittové přecházet mezi styly, aniž by působila jako jen věčně hledající interpret bez cíle. Podmínkou je samozřejmě kvalita hlasu, svou hru na housle zde tolikrát nepředvede. Zvládá popšansonovitý útržek s Müllerem, skotský tradicionál s českým textem, výborně doplňuje bratry Ebenovy v jejich popěvcích (zde neveselých). Že není náhodou dobrým vývozním artiklem (fuj, ve spojení s ní to zní opravdu hrozně) české hudby, lze slyšet ve skladbě k filmu ("Gloomy Sunday"). Lidovka a capella ukončuje první půlku alba, tu přístupnější. Druhá pokračuje hodně osobitou spoluprací s její sestrou Idou Kelarovou, taková úprava jiné lidovky v duchu world music se jen tak neslyší. V židovské skladbě se vrací do historie, aby se nedávnou spoluprací s holandským orchestrem Nederlands Blazers Ensemble ponořila do novějších, těch alternativějších poloh. A samozřejmě nemůže chybět společná práce s brněnskou scénou, ať už je to s Pavlem Fajtem, Plutem či Dunajem.
Pro fanouška, který o jejích kvalitách ví, ale nemusí mít všechna její alba (jako jsem já), je tohle album dobrou ochutnávkou jejích různých aktivit. Dokonce by jí pro některé ne tak "alternativní" duše mohlo dostat z toho někdy dost omezeného náhledu. Osobně bych uvítal víc (teda aspoň nějaké) rychlejší kousky, které by ukázaly Bittovou v celém rozsahu. Díky střídání žánrů to není tak patrné, ale přece jen jde o desku dost introvertní, ale to se vracíme k jejím slovům z úvodu. A různorodost alba může být pro někoho náročná na soustředěný poslech.
P.S.: Nedá mi to -
její stránky sice vypadají na první pohled hezky, ale pohybuje a čte se v nich dost špatně, ale hlavně by si Bittová zasloužila (měla zařídit) větší starostlivost o ně, jsou hodně neúplné a neaktualizované.