Debut brněnského Chorchestru "Arabigbit" ukazuje sílu funky podhoubí, z něhož vyrůstá kvalitní, na dechách postavená muzika, která by roztančila i gringa znechuceného rádoby taneční hudbou české disko školy. Kašlete na hitparády, tohle jde od srdce.
Při těch všeobecných stížnostech na problémy s prosazením se mladých, nadějných kapel by tomu jeden skoro uvěřil. A pak se mu dostane do uší debut "Brňáků" a hned lze na svět pohlížet veseleji. I když na jejich
velice solidně vedených stránkách si lze přečíst, že zhruba pětiletá historie souboru nebyla zrovna procházka růžovou zahradou.
Ale z muziky jsou cítit jen pozitivní vibrace, k veselosti určitě přispívá velký podíl dechů (trubka, saxofony, trombon, klarinet), které svými ryčnými jízdami moc deprese nepodporují. Funky-jazzový charakter produkce Chorchestru je tvrzen kytarami či hammondkami, ale že by šlo o bigbeat, to snad ani ne (a arabské nápěvy už nenajdete vůbec, v "Mathar" je spíš cítit Indie). Na nečesky znějící muzice má jistě značný podíl autor mnohých skladeb
Mario Buzzi, který se ve zpěvu (ve skladbě "Mývala" spíš šišlání) střídá s dámským osazenstvem, všichni v češtině s občasnou výpomocí angličtiny. Hravost textů jen dotváří celkově pozitivní vibrace z muziky sálající.
Rychlé skladby s erupcemi dechů ("Mývala", "Chorche") připomínajícími jeden z jejich vzorů (
James Brown) střídají s pomalejšími, jazzy atmosférou nasycenými ("Lalka"), připomínající jiné páky (
Maceo Parker), výborně je využito kontrastu mužských a ženských vokálů, ať už ze souboru, či pozvaných hostů. Na tom, jak muzika odsýpá, má určitě podíl
Pavel Fajt, který s Chorchestrem desku produkoval. Zajímavá je "Habibi", která je složená z dvou či spíše tří odlišných částí, přičemž ta druhá je svou houpavostí hodně svádivá. A šamanská "Mathar" je dobrou tečkou za albem.
Ačkoliv nemám za to, že by funky kapela měla recitovat třeba Nietzschovy texty a ani snad nejsem suchar, místy je na mně té nevázanosti a prázdnosti textů (nebo dadaismu?) až příliš - "Mývala" (i když verš
"budeme kalit/kalit eukalypt" je zajímavý, to zas jo), první část "Habibi" nebo "Houba". Hlavní, když to tak kapela chce, ale "Měsíc" dokazuje, že se to dá dělat elegantně. Ale to je asi jediná výtka, protože jinak mě tenhle orchestr devíti členů dostal. Poslech starší demoverze "Hey, Gringo" ze
stránek kapely (fakt se tam mrkněte a stahujte mp3 nebo si kupte CD levněji) dokazuje, jak moc se
Chorchestr vyhrál.
Už loňský výběr "Funky In Fusion", který šel pořídit za směšnou cenu v prodejnách levných knih, ukázal, že funky-jazzy beaty zapustily na domácí scéně dost silné kořeny. Po
Radium.nfo jsou
Chorchestr dalším (a je dobře, že dost jiným), zástupcem téhle scény se svou velkou deskou. A komu se to nelíbí a bude něco frflat o nepůvodnosti takové muziky, mám jediné:
"Te voy a matar con la tortilla." A čau na koncertě, pro mě prvním.
Hnidopišské
P.S.: Kdo zpívá v "Habibi" mužský part si sice přečtete na webu (v bookletu je to špatně), ale proč tam podobně zmíněn není ex-člen Tomáš Hradil? A jestli nejsou chybky ve španělštině v "Hey, Gringo" schválně, tak... bacha na tu tortillu.