SOHN má za sebou dvě desky - "Tremors" a "Rennen". S druhou jmenovanou se vydal na cesty a míří s ní konečně i do Prahy, kde 12. května zahraje v Paláci Akropolis. Podívali jsme se na jeho hudební kariéru, v níž se spojuje nadšení do elektroniky a procítěných vokálů.
Jméno Christopher "Toph" Michael Taylor bylo nejdříve spojeno s indie-electro projektem
Trouble Over Tokyo, s kterým vydal tři desky (ta poslední "The Hurricane" pochází z roku 2011). V nich si osvojil mnohé a definoval svůj tvůrčí proces. Sice se mu takto dařilo a rozšiřoval své pole působnosti, přesto se v něm cosi lámalo a začal uvažovat o zcela novém začátku. Ten přišel v roce 2010 pod značkou
SOHN. Do roku 2012 postupně vypouštěl jednotlivé skladby, ty se později objevily třeba jako béčka singlů z debutu "Tremors". První épéčko
"The Wheel" vyšlo ještě na labelu Aesop, ale blížila se velká změna. Toph se postupně přestěhoval z Londýna do Vídně a následně podepsal smlouvu s respektovaným vydavatelstvím 4AD. Prvním dílem jejich společného snažení byla kompozice "Bloodflows". Na ní naznačil, jakým směrem se vše asi bude posouvat - směrem k elektronické alchymii, nad kterou se klene jeho nezaměnitelný hlasový projev, v němž se objevují soulové a r'n'b kontury.
Než došlo na debut "Tremors", byla tu další ochutnávka v podobě chytlavé
"Lessons" (video režíroval Oliver Groulx a zahráli si v něm herci Richard Mason a Jennifer McKay); její motiv si do jednoho ze svých reklamních spotů vypůjčila i automobilka Audi. Dva roky příprav vykrystalizovaly v desku
"Tremors", na které je ke slyšení celkem introvertní pop v pomalejších tempech. Vrstvené beaty, zvuky a plochy táhlých tónů synťáků se toulají v melancholii a posmutnělých odstínech nálad. Zmíněná "Bloodflows" nebo poslední singl z tohoto období "Artifice" toto zaběhlé výrazivo sice lehce narušují, ale konzistence alba jimi nabourána není. Vizuální doprovod k "Artifice" vytvořila dvojice Thom Glunt a Jason Kummerfeldt a vyhrála si v něm se zpomalenými záběry.
Etapu s "Tremors" uzavřel sólo singl
"The Chase". Posléze se Christopher Taylor přesunul do Ameriky, nejprve do Los Angeles a potom do kalifornské oblasti Sonoma. Zde se věnoval skládání a produkování pro jiné umělce (Aquilo,
Banks a
Kwabs) a příležitostně i remixoval (jeden z remixů má třeba
Lana Del Rey,
Wild Beasts nebo
The Weeknd), mimo to napsal písničku "Carry Me Home" pro soundtrack ke druhému dílu young adult série "Divergence: Rezistence". Až rok 2016 přinesl první informace o chystané druhé desce "Rennen". První ochutnávkou se pak stal track "Signal", k němu vznikl atypický videoklip. Ten kompletně nachystala herečka Milla Jovovich (v tomto pojetí se jednalo o její debut). Natočila v něm hned několik dlouhých záběrů s proměnami svých emocí a ty následně prostříhala a poskládala přes sebe. Vynikl tak až ponurý odlesk plíživé melancholie.
"Rennen" vyšlo již před více než rokem a dostalo se na dvacátou pátou příčku
naší loňské rekapitulace. Na SOHNově druhém albu jsou mnohé melodické struktury minimalističtější a hlavní prim hrají jeho hlasové improvizace. Do popředí se dere i jakási komornost, skromné a reflektivní texty nahrávku posouvají i do civilnější roviny. Mezi elektronikou se zde objevují i žánrové přesahy inspirované převážně bluesem.
"Conrad" se vtěsnal mezi singly, tím posledním se pak stal lehce temný "Hard Liquor" - doprovodný videoklip režíroval Jovan Todorovic, který vsadil opět na černobílý formát a náladotvorné záběry protínající jednotlivé pasáže textu této kompozice.
Intenzivní práce okolo "Rennen" a náročné turné si vybraly svou daň - část šňůry totiž musel
SOHN posunout až na letošek a týkalo se to i pražské zastávky. Nový termín je 12. květen, místo konání (Palác Akropolis) zůstalo zachováno. Mezičas Toph využil k oprášení archivu, po mnoha letech jsou tak znovu aspoň digitálně dostupné písně "The Prestige" a "Red Lines" (obě z ípíčka "The Wheel"), k nimž přidal i dvě novinky - skladby "Hue" a
"Nil". Březnové čistě digitální vydání doplní na konci května i edice na vinylu. Poslední dva zmíněné kousky jsou jakýmsi epilogem k Tophově hudebnímu putování, navrací se v nich ke svým kořenům z dob Trouble Over Tokyo - zejména kytarami vybroušená "Nil" do tohoto podobenství skvěle zapadá. SOHN se tak neúnavně sune dál, jeho koncerty jsou nabité jeho aurou a nejrůznějšími emocemi. Bude stát za to sledovat, co bude vepsáno do třetí kapitoly s budoucí (zjevně chystanou) deskou.