Někdo ten večer vsadil na nablýskanou show Leoše Mareše plnou pozlátek v největší hale v republice, jiní volili srdcem a vyrazili na Zrní. A rozhodně neprohloupili. Z "Černé hodinky a půl" se nakonec stala dvouhodinovka. Zrní se předvedlo v jiném světle a to doslova - v podstatě potmě.
Live: Zrní
místo: Střechy Lucerna, Praha
datum: 24. dubna 2018
setlist: Silnice od ní, Následuj Kojota, Dva, Vraky, Loďky, Pastorale, Bojim, Před náma, Když se ztratíš, Igor Pelech, Třesk, Moře, Já jsem tvůj pes, Pokraj, Tokio, Jabloně, Rychta, Jiskřící raketa TOTO, Hýkal, Lehko, Don´t Let Me Down, Arabské jaro
© Hana Bukáčková Kladenská skupina
Zrní nepřestává překvapovat a přichází stále s novými koncertními koncepty. Po loňském Foru Karlín, které pro mnohé (ne)překvapivě vyprodala, vsadila na opačnou notu. Čtyři Honzové a Ondřej se vrátili k jádru vystupování, intimitě a blízkosti k fanouškům.
Přitom formát právě probíhajícího akustického turné vznikl náhodou při výpadku proudu na bratislavském koncertě, který tehdy dohráli při svíčkách. To se jim zalíbilo natolik, že se rozhodli vytvořit uměle vyvolaný black out. Specifickou atmosféru dotvářely lampičky a svíčky, které dokreslovaly scenérii improvizovaného pódia. Kolem něj posedávali či postávali fanoušci a nechali se unášet neobvyklým koncertním zážitkem.
© Hana Bukáčková Kapela, která se proslavila buskingem, už poslední dobou
na ulici moc nehraje, proto to pro ně byla příležitost vrátit se ke kořenům. Pro pražské mini turné si zvolila originální mix netradičních prostor, který se rázem vyprodal. Pro první pražský koncert si vybrala, jak jen nejlépe mohla. Vsadila na nejkrásnější výhled na matičku Prahu ze střechy Paláce Lucerna.
© Hana Bukáčková Akustický koncert bez elektronických podmazů byl plný věnování. Několik prvních písní bylo adresováno jeřábníkům. "Igora Pelecha", jak jinak, věnovali Pražskému hradu a jeho osazenstvu. Zaslouženého uznání se dočkal Ondřej Kobza, jenž má toto specifické místo na starosti a kapelu sem sám pozval. Ten se v závěru tak
rozjel, že tancoval s vycpaným bažantem v ruce.
Na chvostu koncertu nečekaně zazněl cover. Ti, kteří Zrní znají, ví, že hraní převzatých věcí je od těchto pánů ojedinělé. Coververze od
The Beatles "Don't Let Me Down" patřila Fíšovu otci, který přišel s nápadem, že by mohli zahrát právě tuto píseň. Symbolicky tak propojili hraní ze střechy s těmi, kterým to bylo kdysi upřeno.
© Hana Bukáčková Po čas setu zazněly songy ze stále aktuální desky
"Jiskřící", ale i věci z předchozích alb, které nejsou běžně na setlistu a kapela je hraje zřídkakdy. Byla to podívaná jak pro ucho, tak pro oko - díky krásnému výhledu na celou Prahu. Mezi nejsilnější momenty večera patřilo rozléhavé zpívání popěvku
nanana v písni "Bojim", ale i Ungerovo improvizované bubnování paličkou o kufr při "Tokiu". Neobvyklý úvod měl "Hýkal", kterého popasovali na novou státní hymnu s tím, že Slováci si mohou z něho vzít pro vlastní potřeby refrén, a tím tak nenápadně poukázali na pár týdnů starou aférku týkající se české hymny.
Zrní tímto koncertem opět dokázalo, že se ničeho nebojí a dokáže se neopakovat. Už teď jsme zvědavi, co si pro nás vymyslí příště.