Seal je nepochybně výjimečná hudební osobnost - ať už hlasem, či zjevem. Takovou nenapodobitelností trpí pouze malý zlomek zpěváků. Jeho vlastní tvorba v posledních letech však ukazuje na jistou rozkolísanost, a tak se zpěvák uchyluje k postranním projektům. Prvním takovým, avšak překvapivým a vřele uvítaným, byly soulové předělávky "Soul". Ani se nezdá, že od jejich vydání uběhlo rovných deset let. Tato první zpěvákova odbočka totiž stále žije svým životem a dalo by se z ní dál čerpat i naživo.

Druhá sbírka předělávek přišla o tři roky později s albem "Soul 2", kde už patrně tolik nezáleželo na výběru skladeb. Mohly být lepší, ale posluchači už chyběl ten moment překvapení, který přišel právě se soulovou jedničkou. Z toho důvodu je pomalu odhadnutelné, jak bude přijata třetí kompilace coververzí o jedenácti položkách (plus tří bonusů na deluxe edici) "Standards".

"Standards" je kolekcí jazzových a swingových standardů, které budou znát i nadšenci jiných žánrů. Uznávané a mnohokrát přezpívané klasiky "I Put A Spell On You", "They Can't Take That Away From Me", "My Funny Valentine či "It Was A Very Good Year" ani přes svoje stáří nikdy neomrzí. Realizace takové nahrávky byla pojata jako hold umělcům ze seskupení Rat Pack, kam patřili v 50. a 60. letech minulého století například Frank Sinatra, Dean Martin, Sammy Davis Jr. a další.

Standardy v Sealově podání byly nahrávány ve studiích Capitol Records v Los Angeles a rovněž s několika hudebníky, kteří pracovali například i s výše zmíněným Sinatrou. Právě jejich účast považuje britský interpret za velkou čest. K natáčení těchto druhů desek zpěvák celkově přistupuje poněkud pietně. Není divu, když se uváží, o jak velké skladby se jedná.

Například píseň "Smile" už si troufl nazpívat i Král popu Michael Jackson, avšak s diametrálně odlišným výsledkem. Britský interpret brazilsko-nigerijského původu má to štěstí, že jeho největší trumf se nachází v hrdle. Je právě tím zpěvákem, jehož hlas dokáže zaujmout už při pouhopouhé promluvě, natožpak při zpěvu. Bez jeho lehce chraplavého barytonu by nahrávka byla poloviční.

Seal dává světu nadstandardní album standardů, které se bude náramně hodit nejen do chladnějších večerů. V kontextu celkové tvorby by však pro příště mohl příznivce překvapit, nikoliv uchýlit se opětovně k přetváření. Byť jde v každém případě o jeho favority, na kterých dle vlastních slov vyrostl, trojice zdařilých alb je celkem dostačující. Vytváření coververzí v dnešní době totiž budí dojem spíše tápání než experimentování. Obzvlášť pokud k takové činnosti dochází opakovaně.