Marc Bolan býval glamrockovou hvězdou. Ti mladší to nevědí, ti starší zapomínají. Naštěstí tu je vydavatelství, které jim to připomene. A vzpomínka v podobě výběrové desky "The Essential Collection" je to docela povedená.
7/10
Marc Bolan & T. Rex - The Essential Collection
Skladby: 20th Century Boy, Get It On, Telegram Sam, Ride A White Swan, Jeepster, Hot Love, Children Of the Revolution, Metal Guru, I Love To Boogie, Debora, The Groover, Truck On (Tyke), Teenage Dream, New York City, King Of The Rumbling Spires, By The Light Of The Magical Moon, Summertime Blues, Cosmic Dancer, Light Of Love, Dreamy Lady, London Boys, Laser love, One Inch Rock, Solid Gold Easy Action
Celkový čas: 50:08
Bývaly doby - abych upřesnil, tak zhruba před třiceti lety - kdy byl
Marc Bolan respektovanou osobou pop music, jménem, které se mohlo bez obav postavit vedle třeba
Davida Bowieho. A ačkoliv předčasná úmrtí většinou činí pophvězdy nesmrtelnými, u Marka Bolana se tomu tak nestalo, a naopak se stále propadá ve větší a větší zapomnění, a zatímco pro ty starší je to pořád určitý pojem, většině posluchačů mladších třiceti let už toto jméno dnes neříká takřka vůbec nic.
Marc Bolan ovšem býval nejen pop idolem, ale později, poté, co se nad psychedelií Léta lásky roku 1967 a hromadnými konzumacemi LSD stáhly mraky, i nekorunovaným králem toho, čemu se říkalo "glitter" nebo také "glam rock". Vedle ziggyovského období
Davida Bowieho sem bylo řazeno kde co - spojovacím článkem nebyla na prvním místě muzika, ale především vzhled - takže sem bývali řazeni třeba i raní
Kiss. Zkrátka bez kostýmu ani ránu, make up jako nezbytnost, mohutná světelná show, prostě cirkus a divadlo. Ovšem bez dobré hudby by to tehdy - na rozdíl ode dneška - nefungovalo. Takže po něm zůstala hezká řádka písniček, které dnes už sice působí trochu staromódně, ale svůj energetický náboj a duch stále neztratily.
Hudba, která se z tohohle cédéčka line, vlastně docela chytře spojovala všechno, co tehdy fungovalo. Je v tom duch šedesátých let, je v tom svoboda a volnost hippies, ale zároveň i melodie rokenrolů let padesátých. Ovšem žádné staromilství - kytara třeba jasně reflektuje tehdejší progresivní dění, včetně syrového zkreslení nastupující hardrockové generace. Charakteristické jsou pro T-Rex vokály a sbory. Bez ohledu na dobu jsou pro Bolana příznačné melodické písničky, postavené na boogie a tradičních rhythm'n'blues kolečkách - a protože tahle hudba tehdy fungovala i jako taneční, velké rytmické zlomy nečekejte. Album není sestaveno s časovou posloupností, ale pokud si podle bookletu ohlídáte data vzniku jednotlivých kousků, vyplave vám docela patrný vývoj. Nejstarší jsou psychedelické experimenty (ukázková "Debora") z druhé poloviny šedesátých let, které bych doporučil komukoliv, kdo má rád Syda Barretta, následují ostřejší šlapavé rockové kousky, které Bolana nejvíce proslavily ("Jeepster"), abychom ho v polovině sedmdesátých let zastihli coby "průkopníka disco-funkových hitů" ("Dreamy Lady").
V bookletu se můžeme dočíst, že příběh Marca Bolana je příběhem "umění a ambicí, excesů a namyšlenosti, peněz, mytologie a nakonec i tragédie".
Marc Bolan se zabil při autohavárii v září 1977 a dnes už můžeme jen spekulovat, jak by to s ním bývalo dopadlo dál. Dnešní doba pop idolům nepřeje - jejich repertoár musí být mnohem více plytký a přístupnější masám, následná sláva bývá stále kratší a méně zářivější. Muzika samotná se pak s popularitou už snoubí jen zcela výjimečně. Není špatné si připomenout, že v minulosti tomu bývávalo i jinak.