Příjemný jazzík do kavárny, to jsou Blue Apple a jejich EP "Miles in Chains"

Olomoucký jazzový sextet Blue Apple navazuje na svůj dva roky starý albový debut "Hidden Shores" počinem o něco skromnějším. Co do rozsahu samozřejmě, kvalitativně nijak neopouští nastavený trend. Pětice skladeb na novém "Miles in Chains" vznikla po jistých proměnách kapely, lehce se posunul i zvuk.

7/10

Blue Apple - Miles in Chains (EP)

Vydáno: 4.2.2018
Celkový čas: 24:16

Skladby: Katika Sunset, Setting Pace, Trail Ablaze, Charms Of Breath, Brighton Mood

Vydavatel: Blue Apple

Na začátek si ale dovolím položit otázku, která se vztahuje k názvu "Miles in Chains": Byla snad cesta k novému CD dlouhým utrpením v řetězech? Anebo jsou Blue Apple natolik sebevědomí, že si troufnou do želez uvrhnout samotného freejazzového boha Milese Davise? Každopádně, oba významy by smysl dávaly. Ne že by vznik EP byl snad dílem utrpení, přesto nebyl úplně přímočarý. A sebevědomé vymezení vůči Davisovi? Proč ne, byť Blue Apple nejsou žádní žánroví novátoři, kteří by přinesli do jazzu něco zbrusu nového. Na kvalitě však nijak neztrácí.

Přesto tito muzikanti patří do oné poučené jazzové moderny, která má tradici důkladně vstřebanou. Jsou schopni ji tvárně zpracovat a přetavit ji ve vlastní hudbu, která ani na moment nezní jako epigonský slepenec. Na EP "Miles in Chains" chytře pracují s náladami i prosvětlenou, vzdušnou atmosférou, EP je jako celek velmi sevřené. Hudba se ideálně hodí do setmělé restaurace, k příjemnému poslechu u dobré večeře. A s tím taky trochu souvisí i výtka - nahrávka totiž jen málokdy dovede vyloženě zvednout ze židle, i přes solidní sytý zvuk, kterým ji pánové z Blue Apple obdařili. Výjimkou je snad jen lehce funkující "Setting Pace". Blue Apple to přitom umí, jejich plnohodnotné album "Hidden Shores" mělo takových míst celou řadu.

V sevřenosti je možná zakopaný pes: Pánové přišli s promyšleným kusem hudby, ta však trochu postrádá jakési vnitřní vzrušení. Nepotřebuji ke štěstí freejazzové orgie, ale tohle bohužel trochu splývá. O to příjemnější jsou pak momenty, jako je třeba text skladby "Katika Sunset" v originální svahilštině nebo saxofonová melodická pasáž v "Charms Of Breath".

Blue Apple uvařili chutný pokrm. Jen nějak neskýtá mnoho překvapení. Poctivě se drží svého lehkonohého jazzu, dobře se poslouchá. Jen by možná nevadilo, kdyby do kotlíku spadlo třeba i něco, co tam úplně nepatří. Třeba nějaké to ostřejší koření. Ale počkejme si na další albové menu. Pokud by se skladby z "Miles in Chains" případně rozprostřely mezi, řekněme, pětici dalších, náladou a přístupem odlišných, bude to album na výbornou.

• díky (Rob, 15.02.2018 13:42) Reagovat

  to je super, že se tu věnujete i jazzové muzice. Jen malá poznámka, Miles Davis nikdy free jazz nehrál. To jste si možná spletli s Ornettem Colemanem. Davis free jazz neměl rád, považoval ho za výstřednost a ve své tvorbě se mu vyhnul. Jinak díky za upozornění na tuto nahrávku, zní to fakt dobře, jen bych tomu trochu vytknul málo živelnosti. U mladé kapely bych očekával víc energie.
  
  

  • Re: díky (Anonym, 15.02.2018 16:17) Reagovat

    Ahoj, souhlasím. Je to příjemnej poslech. S poslechem jazzu celkem začínám a super je Kamasi Washington. Objevuju ale i dál. Nemáš nějakej tip? Líbí se mi většinou progresivnější jazz s dynamickými bicími. Díky :)
    
    

    • Re: díky (Jiří V. Matýsek (autor), 15.02.2018 16:24) Reagovat

      Kamasi Washigton je frajer, o tom žádná. Tipy by se asi našly, třeba Donny McCaslin, případně první deska Blue Apple - Hidden Shore. Ale ono záleží na tom, jestli hledáte něco současného nebo chcete zabrousit i do retra. A co už třeba znáte, posloucháte? Taky se nechám poučit.
      
      

      • Re: díky (Anonym, 15.02.2018 19:08) Reagovat

        McCaslin je hodně dobrej, slyšel jsem o něm, ale až teď jsem si ho poslechl, takže díky. Jinak se mi líbí kromě Kamasiho třeba BADBADNOTGOOD, Norah Jones, Kyle Eastwood, Jamie Cullum, Melody Gardot a líbí se mi jak si občas s jazzem potykají i Hugh Laurie, King Krule nebo čeští Fox Territory a Never Sol... Jinak se ale více než o retro pokouším nalézat novější a experimentálnější věci. Rád ale poznávám i klasiku... Rozhled mám nicméně zatím minimální :)
        
        

        • Re: díky (Jetřich Tyl, 15.02.2018 23:42) Reagovat

          Ahoj, mne k jazzu privedl Frank Zappa, namatkou jeho Waka Jawaka nebo Grand Wazoo... Vyborny je take basak Davise - Marcus Miller.
          
          

Publicistika: Čtyřicet nejlepších zahraničních desek roku 2025 podle musicserveru (30-21) Svět okolo opouští to, co se roky dalo označit za jistotu, a blázní čím dál tím více. Ještě, že je tu ta hudba! Třiadvacet redaktorů a redaktorek musicserveru by ocenilo téměř stovku zahraničních desek. Tohle je finální... čtěte zde

Vydáno: 21.01.2026 18:00 v sekci Publicistika

Nové desky 2/2026 - od Robbieho Williamse přes Madison Beer po Dymytry Paradox Minulý týden trochu nečekaně zazářil Robbie Williams, který svůj "Britpop" vydal o tři týdny dříve. K němu se dále přidali Alice Merton, Madison Beer, rapper A$AP Rocky, matador Richard Marx, čeští Dymytry Paradox, dance-punkoví DZ... čtěte zde

Vydáno: 21.01.2026 12:00 v sekci Novinky | Nové desky

Naživo: Leoš Mareš to zvládl. Koncert pro Patrika přinesl sympatické rozloučení, jaké by mu mnozí mohli závidět Narodil se 12. února 1970 a zemřel ve věku pětapadesáti let 5. prosince 2025. Patrik Hezucký byl člověk, kterého si během jeho života oblíbila spousta lidí, přičemž naprostou většinu z nich nikdy nepoznal. A reportáž o koncertě,... čtěte zde

Vydáno: 20.01.2026 20:09 v sekci Naživo

Publicistika: Dvacet nejlepších domácích desek roku 2025 podle musicserveru (15-11) Svět okolo opouští to, co se roky dalo označit za jistotu, a blázní čím dál tím více. Ještě, že je tu ta hudba! Třiadvacet redaktorů a redaktorek musicserveru by ocenilo téměř šedesát domácích (českých a slovenských) desek.... čtěte zde

Vydáno: 20.01.2026 15:00 v sekci Publicistika

Publicistika: Čtyřicet nejlepších zahraničních desek roku 2025 podle musicserveru (40-31) Svět okolo opouští to, co se roky dalo označit za jistotu, a blázní čím dál tím více. Ještě, že je tu ta hudba! Třiadvacet redaktorů a redaktorek musicserveru by ocenilo téměř stovku zahraničních desek. Tohle je finální... čtěte zde

Vydáno: 20.01.2026 09:00 v sekci Publicistika