Slovenská skupina Horkýže slíže a její nové album "Kýže sliz" jsou dalším vyslancem sousedních rockových luhů a hájů. Podobně jako mnozí další dokazují českému publiku, že naši východní bratři jsou na tom momentálně hudebně velice dobře.
7/10
Horkýže Slíže - Kýže sliz
Skladby: Intro, Malá Žužu, Jogín, Vlak, Rozmýšlali odzadu, Frankie Doparoma, Brďokoky, L.A.G. Song, Traja spití roboši, Bicie v 85-tom, Brána šoubiznisu, Denník, Ghetto, Česká; bonusy - Cigarety, Večerná predcházka nemocničným parkom, Nebolo to zlé
Celkový čas: 43:16
Vydavatel: EMI
Slovenský import si pomalu a jistě vytváří na českém trhu etablovanou pozici. Není to dáno pouze deskami osvědčených a dávno úspěšných kapel
Elán,
No Name nebo
Team, ale také prací spousty méně známých souborů jako Gladiátor,
Iné Kafe či
Horkýže Slíže. Právě posledně jmenovaní se prezentují v současnosti deskou "Kýže sliz", na které pokračují v dobromyslném, humorném, punkem ovíněném muzikálním duchu. Nečekejte žádný art rock, složité kompozice a přeintelektualizované struktury. Síla slovenských rockerů tkví ve vtipných, nápaditých textech a přímočaré, k tanci zvoucí muzice.
V momentě, kdy si "Kýže sliz" pustíte, byste měli okamžitě nastražit ucho a dobře vnímat nejen muziku, ale také texty. Některé sice neoplývají nijak úchvatným nápadem ("L.A.G. Song", "Jogín", "Vlak"), u zbytku se ovšem příjemně pobavíte.
Horkýže Slíže nemají tendenci rozprávět o jejich kolektivním světonázoru, zbytečně neprudí sociální a tržní systém, rozhodně nevzývají anarchii; mnohem raději si vystřelí ze showbusinessu ("Brána šoubiznisu"), nabubřelých umělců ("Frankie Doparoma"), natvrdlosti ("Traja spití roboši) nebo vulgarity ("Česká"). Skutečnou verbální perlou je "Intro", nebo-li
"minutový dialog kriminálního komisaře s Romanem Tičkou a jeho manželkou".Jak poznamenal už kolega Filip Hrubý v recenzi předešlé desky "Best uff", Horkýže Slíže se nepokoušejí kopírovat slavnější kolegy zpoza oceánu a nejdou slepě v monotónní neopunkové stopě. Z punku si vypůjčují tradičně ostřejší, neuhlazenou kytaru, rychlejší bicí a šlapající, lehce chraplavý vokál. "Kýže sliz" ovšem není výhradně punkovou deskou, tento rockový žánr z ní promlouvá nejhlasitěji, ale určitě nezní osamoceně. Jasně rozpoznatelné jsou hardrockové až HC náznaky a takřka popová melodičnost (v tomto bodě spočívá nejvýraznější podobnost s moderní punkovou vlnou á
la
Blink 182).
Při letmém poslechu se nabídne srovnání
Horkýže Slíže s českou legendou, Třemi sestrami. Nemohu si pomoct, ale tento souboj mi vyznívá ve prospěch slovenské party. Plusové body získávají především díky instrumentální a melodické rovině, které činí jejich hudbu obecně přijatelnější a na poslech příjemnější, než je tomu u Fanánka a spol. Suma sumárum - nejde o nic geniálního či jakkoli jinak výjimečného, ale o poctivou, od srdce zahranou a natočenou hudbu, při níž se baví jak skupina, tak posluchači. A dodatek - neměl jsem sice zatím možnost vidět skupinu naživo, ale tuším, že budou skutečně dobří.