Kladenská parta Kolektivní halucinace před třemi lety potěšila příjemným alternativním debutem "Bůh z Umakartu", na který během letošního jara navázala druhým počinem "Kosti". Povedlo se nadějné formaci naplnit očekávání? To vám nastíníme v naší minirecenzi.
7/10
Kolektivní halucinace - Kosti
Vydáno: 17.03.2017
Celkový čas: 47:53
Skladby: Člověk je chybou, Dobro a zlo, Kolísám, Jan 69 (ruce z popela), Chvíle, Svítá, Kdo se v tobě skrývá, Oči vidí, Vagon, Cizinec člověk
Vydavatel: Indies MG Records
Druhé album této alternativně rockové formace z Kladna má na přebalu lebku, jmenuje se "Kosti" a skládá se většinou z pochmurných témat. Hudební podklad rovněž nepatří k nejživelnějším a na posluchače se po spuštění tlačítka
play rozvibrují tóny jemně elektronické až ambientní hudby se základem v rockové struktuře. Album překvapí svým až zadumaným výrazem. Z písní žádná nijak nevybočuje, textově jsou chladné až mrazivě trýznivé, upozorňují na prázdnotu doby tou nejnepříjemnější formou - nastaveným zrcadlem. Ze skladeb je pak nejintenzivnější singl "Jan 69 (Ruce z popela)" inspirovaný Janem Palachem a úvodní "Člověk je chybou". Kapela se znovu pokusila vsadit na důraz obsahu sdělení než na barvitost formy. Ta zůstává spíš upozaděna. Ale nejen smutná témata naplňují druhé album nadějných Středočechů. V písni "Chvíle" se třeba pokusili zachytit ony okamžiky před příchodem nového dne.
"Kosti" jsou zajímavým počinem. Baví i zneklidňuje zároveň. Oné neveselé atmosféře napomáhá také vokál Jakuba Muhlfeita, jehož barva hlasu k
podzimní atmosféře alba sedne. Ve výsledku povedená nahrávka.