Nejdříve jeden škraloup: řada táhnoucí se téměř až k zastávce "Křižíkova" v době, kdy už na scénu nastupovali Of Mice & Men, nebyla pro mnohé návštěvníky ničím příjemným, a byť se určitě dá argumentovat tím, že se otevření dveří domlouvá i s managementem kapel, tentokrát to prostě moc neklaplo.

Kdo měl ale štěstí, dočkal se o třídu lepšího vystoupení než účastníci rakouského Nova Rocku letos v červnu, kde všechny tři skupiny hrály. Nový zpěvák a pokračující basák Aaron Pauley se za těch pár měsíců pěvecky znatelně zlepšil, a i když sice Austina Carlileho, který byl nucen kapelu kvůli problémům s hlasivkami loni v prosinci opustit, nikdy plně nenahradí, dočkali se fanoušci solidní nálože metalcoru. Velikosti, jaké mohli dosáhnout s původním frontmanem, už se ale asi nikdy tak úplně nepřiblíží.

In Flames mají venku jen něco málo přes týden staré EP "Down, Wicked & No Good", na němž se pustili do coverů Depeche Mode, Chrise Isaaka či Johnnyho Cashe. V neuvěřitelné devatenáctiskladbové salvě na ípíčko ale nedošlo ani jednou. Formace sice na jednu stranu působila, že se rozjíždí postupně - to když první skladbu pánové odehráli ještě za plachtou, projekce se vzteklými psy se spustila až během "Take This Life", zatímco třeba až během "Alias" se ke stropu vznesl obrovský maskot Jester Head s blikajícíma očima. Na druhou stranu ale do vymezených pětasedmdesáti minut házeli jednu sypačku za druhou a ještě u toho stíhali sympaticky komunikovat s publikem, takže kdo je měl naposlouchané, byl ve svém živlu. Speciálně aktuální singl "Here Until Forever", v němž se zpívá o snoubencích, z nichž jeden těsně před obřadem zahynul, a tak se místo veselky chystal pohřeb, patřil k vrcholům večera, kdy zpěvák Anders Fridén hnal hlasivky až na hranici svých možností.

Skutečně věrných fanoušků ale byla vzhledem ke zvednutým pažím spíše menší část publika a při pohledu na průběžně se uvolňující kotel, z něhož ti, kterým podobně stavěné kusy bez jasně čitelných refrénů splývaly, a tak šli radši na pivo, postupně odpadávali. In Flames sice dokážou být i v metalu relativně líbiví, podobně jako třeba neméně zajímaví Mastodon ale potřebují posluchače, který jim dá čas. Ve Foru Karlín se takoví našli a dopřáli nabroušeným dřevorubcům s pěstěnými plnovousy dobrý koncert. Na rozdíl od posledního turné s Papa Roach ale tentokrát bylo zřejmé, na koho drtivá většina sálu dorazila především, a tak se ze švédských veteránů stala možná tak trochu nedoceněná Popelka.

Jasně rozdělené karty hlavních hvězd a jejich předkapel mohly ale dopadnout všelijak. A všechno se odvíjelo od toho, kdo se za plachtou objeví za mikrofonem. Právě na zmiňovaném Nova Rocku se totiž fanoušci dočkali nemilého překvapení v podobě Tommyho Vexta, který sice zastoupil frontmana se ctí, Ivan Moody je ale Ivan Moody. A Five Finger Death Punch to dobře vědí.

Tolik posledních šancí na nápravu snad ještě nikdo v podobné roli nedostal, a přestože i na sociálních sítích se dočtete vzkazy fanoušků, kteří žádají, aby byl zpěvák už konečně vyhozen a nahrazen někým zodpovědným, se závislostí na alkoholu bojující Moody stále slibuje nápravu.

Během večera na to ostatně několikrát poukázal, to když skladbu "Wash It All Away" uvedl přiznáním, že si je vědom toho, jak se o něm na internetu píše, ale že s tím hodlá bojovat a "všechno to ze sebe setřást". V pomyslné nápravě a srdečném chování k fanouškům pokračoval i nadále, to když si třeba pár desítek z nich pozval během "Burn MF" na pódium a u toho se jim podepsal, posílal srdíčka do davu, ukázal nakreslenou českou vlajku na levém lýtku, "Wrong Side Of Heaven" si zazpíval s asi desetiletým klučinou a před koncem show ještě vyměnil tričko s Punisherem za český hokejový dres. Těžko se pak věří tomu, že jde o toho samého člověka, který v letadle obtěžoval letušky a vlastní ex-manželku škrtil, mlátil a dusil peřinou.

Hudebně nedošlo (až na set zkrácený o jinde běžně hranou "Far From Home") k žádným změnám nebo překvapením a takřka věrně se kopíroval setlist aktuálního turné "Got Your Six", který našinci měli možnost vidět jak během turné s Papa Roach a Devil You Know, tak na hradeckém Rock For People. Novinky z bestofky plánované na 1. prosince tak sice nezazněly, o všechnu tu agresi z macho hard rocku, kterým Five Finger Death Punch dělají z lidí grázly s chutí dát si navzájem do držky, ale fanoušci samozřejmě nepřišli.

Tříhodinová nálož skvělé hudby i přes pár much potěšila, tu a tam i nadchla, a když se podaří podobnou akci zase zopakovat s jiným obsazením, o příznivé ohlasy má dopředu postaráno. Určitě si zase najde víc fanoušků než ten na začátku zmiňovaný Slavík.