Nové, moderní pojetí heavymetalové hudby si v rámci žánru získává stále pozoruhodnější pozici. Na začátku všeho stál djent - styl kombinující hutné kytarové groovy, polyrytmické vzorce a ambientní melodické plochy. Djent se však jako samostatná odnož metalu v poměrně krátkém období velmi rychle vyčerpal. Namísto toho zaznamenal žánr prudký posun, kdy se nyní téměř v reálném čase tříští na několik dalších zvukově odlišných kategorií. Představitelé některých těchto (zatím jen těžko pojmenovatelných) kategorií navštívili v rámci aktuálního evropského turné také Prahu.

Za nevelké účasti zaznamenali fanoušci této hudby v sobotu v klubu Nová Chmelnice vystoupení interpretů Nick Johnston, Polyphia a Intervals. Úkol rozehřát publikum na úvod večera dostal instrumentální Nick Johnston. Technicky-rockový kytarista potvrdil již zaběhnutý fenomén, že předskokan vykazuje snad vždy znatelně horší zvuk než headliner. Ten večer tomu nebylo jinak, a možná také proto Johnston příliš nezazářil. Byť o svém herním umění nenechal pochybností, připomínal se svým kolektivem spíše rockový band, kterému účast na koncertní šňůře vypověděl zpěvák.

Velká očekávání budila před svým setem americká skupina Polyphia z texaského Dallasu. Mladí inovátoři s sebou přivezli ještě poměrně horkou studiovou novinku, EP s názvem "The Most Hated". To pro jednou dokázalo opět razantním a smělým způsobem redefinovat celý žánr. Nejenže koketuje s hiphopovými a elektronickými prvky, nahrávka je doslova bere za své základní stavební prvky. V kombinaci se silným akcentem na chytlavé kytarové motivy a výstřelky zde máme hudbu, která se absolutně vymyká veškerým předešlým pokusům o jakoukoliv její definici. Post-metal? Snad.

Škoda pouze, že se Američanům nepodařilo zcela věrohodně přenést působivost jejich studiové tvorby do tvorby živé. Koncert odehráli více než slušně, přičemž sebevědomě prezentovali sílu hybridního modelu živé a playbackové produkce, ale přece vystoupení něco chybělo. Snad větší akce na pódiu, lepší zvuk i osvětlení. Polyphia ale jasně demonstrovala obrovský kreativní náskok, jakým před svými pronásledovateli disponuje.

Co se nepovedlo předskokanům, vydařilo se s přehledem hlavní hvězdě večera Intervals. Kanadský frontman a kytarový solitér Aaron Marshall byl po celou show vážně při chuti a sázel jednu pecku za druhou. Publikum také značně pookřálo a uznávaného umělce během téměř hodiny a půl všemožně podporovalo. Hudebník za to výměnou dával opakovaně najevo svůj vděk.

Je fakt, že Marshall se svou (jinak vynikající) skupinou předváděli opravdu dobrou show. Na pódiu bylo živo, ozvučení bylo velmi solidní a setlist obsahoval samé hity. Od starších djentových sekaček (např. z EP "In Time") až po zbrusu nové, rockověji až jazzověji laděné skladby z nadcházejícího alba "The Way Forward". Nutno také dodat, že s příjemným překvapením měla celkově hudba Intervals a Marshallova kytarová ekvilibristika snad i několikrát větší energii a drive než na samotných studiových deskách. Z koncertu tak nešlo spustit pozornost. Klobouk dolů.

Celkově tedy akce spíše předčila očekávání, než že by byla nějakým zklamáním, a to také s ohledem na sice nepočetné, ale na druhou stranu přívětivé a angažované publikum. Prostory klubu byly zvoleny vhodně a pódium jako takové slušelo muzikantům hezky. Aaron Marshall proto slíbil, že do Česka s Intervals rozhodně nepřijel naposledy. Doufejme, že tomu tak bude, protože Kanaďanova hudba má nebývalý náboj a dech beroucí technickou brilantnost. Praze se předvedl ve skvělém světle.