Tomáš "Thom" Fröde - Kdo nemá sny, nežije

26.10.2017 10:45 - Ondřej Hricko | foto: facebook interpreta

Původem broumovská parta Imodium čerstvě vydala své páté album "Element", které patří k jejím vůbec nejpovedenějším. Nejen o něm jsme si popovídali s frontmanem Tomášem Frödem, který společně s kapelou pokřtí novinku v pražském klubu Rock Café již ve čtvrtek 26. října.
Máte venku nové album "Element". Co pro vás znamená? Je v něčem odlišné od zbylých nahrávek Imodia?

Znamená pro nás to samé, co každé nové album. Souhrn všeho, co se v nás nakumulovalo od doby vydání předchozího alba. Od emocí, energie až po sdělení, která jsme prostřednictvím písní chtěli světu říct! Odlišné je zvukem, obsahem, přístupem k tvorbě i samotnému procesu natáčení v benediktínském klášteře v Broumově.

Přebal novinky zachycující všechny čtyři elementy se opravdu povedl. Kdo je autorem kresby?

Náš kamarád Michal Skořepa. Z několika oslovených to vyjádřil nejosobitěji.

"Element" je vaším již pátým řadovým albem. Je skládání materiálu s každou deskou složitější, nebo inspirace přichází sama?

Můj proces psaní textů je vždycky bolestivej. Trvá to dlouho, většinou se uzavřu do divně fungujícího světa, kdy se ze mě stává tak trochu asociál, rozhodím si režim spánku, cpu do sebe spousty jedů, zanedbávám blízké i kamarády. Ale vždycky to nějak dopadne. Hudba, kterou tvoříme jako kapela společně, jde naopak daleko lépe od ruky.

Proces nahrávání byl prý náročnější než kdy dřív. Čím to bylo?

Náročný se zdál být jen na začátku, kdy se původní natáčecí plán a strategie ukázaly jako nefunkční a celé se to rozpadlo. To pak člověk zpanikaří, propadne špatnejm náladám a začne mít pocit, že to celé asi možná nemá vzniknout. Nakonec se ale sešlo na jinou cestu, a jak už tak ty špatný věci bejvaj k něčemu dobrý, tak se stalo i v tomhle případě. Pak ovšem přišla tvorba textů. Náš sound engineer Honza Zázvůrek, který byl vlastně jediným, a tudíž druhým velmi důležitým článkem ve vzniku tohoto alba, se dostal taky do životních těžkostí. Takže ano, tahle deska byla velmi vyčerpávající.

Ve skladbě "Spirit" hostuje raperka SharkaSs. Jak ke spolupráci došlo? Na vašich albech hosté moc často nevystupují.

Na každém našem albu je nějaký host. SharkaSs byla jen jedna z dalších výzev. Jsem člověk, co se dost často nudí, respektive ho nudí věci kolem, a proto si vymýšlím každou chvíli něco. Když je výmysl zároveň výzvou, no tak sem s tím! Říkal jsem si, že buď spojení žánru, který zastupuje SharkaSs, a žánru, který zastupujeme my, bude úplný nesmysl, anebo to bude super. A dopadlo to super.

Novince dominuje především singl "Proud", který zaujme syrovými kytarami i textem. Nelze se nezeptat - co vás k napsání této kritické skladby motivovalo?

Dominuje asi jak pro koho, pro většinu je to právě singl "Spirit". "Proud" zajistil to, co jsme si předsevzali. Že pošleme trochu kopanec do prdele. Celý tý době, kdy si kluci s kytarama hrajou na kluky s kytarama. Celý je to nějak stádovitý a tvrďáci jsou už dnes jenom za klávesnicema stejně jako já teď. Ono se v nás vůbec za ty tři roky od minulý desky nakupilo dost nasranosti.

Imodium

Broumovská rocková parta Imodium funguje od roku 1999 a za svou dosavadní poměrně dlouhou a bohatou kariéru stačila vydat pět řadových alb i předskakovat takovým hvězdám jako Avril Lavigne, Simple Plan, Bush či Halestorm. Kapela odehrála i několik sérií takzvaného Bytového turné, zahrála v plzeňské věznici Bory a v roce 2015 se stala součástí projektu "G2 Acoustic Stage", ze kterého vzniklo CD a DVD. Muzikanti mají za sebou i rekapitulující dokument "9 ½", kde mapují první desítku let fungování. Formace v současné době vystupuje se čtyřmi členy v čele s lídrem a zpěvákem Thomem.

Máš na albu nějakého favorita, který ti přirostl nejvíc k srdci?

Tuhle otázku asi nikdy nepochopím. Opravdu si někdo myslí, že když člověk ty písně napíše od A do Z, že bude mít jen jednoho favorita?

Album jste natočili ve svém novém studiu v Broumově. Proč? Nebyli jste spokojeni se současnou nabídkou nahrávacích studií?

To ale není naše studio. To je studio, které vzniklo v našem rodišti, tedy v Broumově. Jak se tam vzalo, těžko říct. Já jen vím, že je na naprosto unikátním místně, je skvěle vybavený a máte tam klid na práci.

S Imodiem rádi vymýšlíte speciální formy koncertů. Ať už to bylo Bytové turné či koncert v Plzni ve věznici na Borech. Jak na to vzpomínáte? Plánujete zase něco speciálního?

Ano, pár majstrštyků máme v rukávu, ale protože jsou velmi nejisté s realizací, protože to vyžaduje už i určitá povolení, je předčasné o nich mluvit. Ke vzpomínání na tak silné zážitky, jako byl třeba koncert v borské věznici, by bylo potřeba si sednout.

Zajímavým experimentem bylo i spojení s malým orchestrem Kolíňanka na letošním ročníku Rock For People. Jak jsi byl s výsledkem spokojený? Měli jste na vystoupení nějaké odezvy?

Byl to druhý koncert s Kolíňankou, první byl u nás na našem festivalu v Broumově. Záměr byl jednoduchý, nabídnout něco jiného, než na co jsou diváci u nás zvyklí. A protože jak na Broumovské kytaře, tak na Rock For People jsme hráli poněkolikáté, rozhodli jsme právě pro tato dvě místa. Navíc jsou pro nás jedny z nejzásadnějších. Slyšet dechy v naší muzice je dost netypický a všem to kouzlilo úsměv na tváři. Kolíňanka bude teď i jedním z našich hostů na našem křtu v pražském Rock Café 26. října.

Jak zpětně hodnotíš minulé album "Valerie"? Jsi i s odstupem těch pár let s výsledkem spokojený? Udělal bys něco jinak?

Vždycky má člověk chuť dělat věci jinak, ale není v tom řešení. Když jste v tvůrčím a natáčecím procesu, musíte se řídit momentem okamžiku. Jinak se v tom budete pořád vrtat, předělávat a to nemá smysl. Kouzlo daného momentu je nejsilnější a nejopravdovější. "Valerie" byla pro mě jakýsi životní milník, a proto k ní mám trochu specifičtější vztah.

Imodium už roky patří mezi zavedené pojmy na české rockové scéně. Jak vnímáš za ta léta vývoj současné české klubové scény, zejména té rockové? Mění se, má stále co nabídnout?

Myslím, že ano. Tohle je hezká otázka. Zjednodušeně je to asi tak, že muziky je tu tři kýble. A to, že těch kapel, který jsou opravdu dobrý, je jen pár, je naprosto v pořádku. Je to přímá úměra k velikosti naší země. V České republice prostě sto skvělejch klubovejch kapel nemůže bejt. V Německu už třeba ano.

Máš nějaké favority, které bys chtěl našim čtenářům doporučit?

Klubovky? Jasně, tak od kluků z John Wolfhooker přes Stroy, Thoma Artwaye, Skywalker až po starý páky jako the.switch, Imodium, Hentai Corporation... Myslím, že slušný klubový muziky je tu na výběr dost. Jen jde o to, jakej žánr lahodí vašemu uchu. Třeba super funky kapelu si teď nevybavuju, ale přiznávám, že tenhle žánr tolik nesleduju.

Sleduješ i zahraniční scénu? Chodíš se v roli diváka inspirovat na koncerty známějších hvězd?

Na halový a velký koncerty díkybohu chodím (dříve jsem z Broumova jezdil) od asi patnácti let. S chutí se jdu podívat na cokoliv. A ano, je dobrý učit se a čerpat. Žánr nežánr. V životě by mě nenapadlo, že jeden z nejvíc top koncertů mi zprostředkuje Justin Timberlake. Byla to čirá krása, hudební i umělecká.

Máte v kapele nějaký sen, s kým byste si chtěli zahrát na pódiu, třeba v roli předskokanů?

Jsme plný snů. Proto jsme plný života. Kdo nemá sny, nežije.

Chceš něco vzkázat našim čtenářům?

Plňte si sny a obklopujte se jen opravdovýma věcma.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY