Nenápadný britský oblíbenec

12.11.2002 05:00 - Pavel Parikrupa | foto: facebook interpreta

Jméno Paula Wellera není u nás příliš známé, ačkoliv v Británii je vysoce ceněn kritikou i posluchači. Wellerovu novou desku "Illumination" vám přiblíží naše recenze a pokud by snad zvedla povědomí o Wellerovi u českých posluchačů, bude to jen dobře.
8/10

Paul Weller - Illumination

Skladby: Going Places, Bullet For Everyone, Leafy Mysteries, It's Written In The Stars, Who Brings Joy, Now The Night Is Here, Spring (At Last), One X One, Bag Man, All Good Books, Call Me No. 5, Standing Out In The Universe, Illumination
Celkový čas: 47:39
Vydavatel: Sony Music / Bonton
Vypadá to, že zpěváka, kytaristu a skladatele Paula Wellera mají v Británii všichni rádi. Kritikové píší pochvalné recenze, desky se slušně prodávají a co je možná nejdůležitější, vysloužil si Weller přívlastek britrockového strejdy, protože je oblíbencem a vzorem řady skupin jako Oasis, Ocean Colour Scheme, Stereophonics a dalších. Poprvé jsem Wellerovo jméno zaregistroval jako hostujícího kytaristu v písni Oasis "Champagne Supernova", ale to už měl Weller za sebou dlouhá léta působení v kapelách The Jam a The Style Council, aby se v roce 1992 vydal na sólovou dráhu.

Aktuální deska "Illumination" zní na první poslech nanápadně. Weller nemá nijak výjimečný hlas a hudba je spíš nemoderní, obyčejná kytarovka. V úvodní "Going Places" se kytary proplétají s hammondkami, druhá "Bullet For Everyone" je přímočarý rock, třetí "Leafy Mysteries" klidně mohli zpívat The Byrds koncem šedesátých let, pamětnickou atmosféru, tentokrát a lá John Fogerty, má i "All Good Books". Číslo 4, první singl alba, "It's Written In The Stars", je velmi přitažlivá díky vtipnému samplu dechů. "Who Brings Joy" je křehká akustická balada a stejně povedené jsou i další pomalé písně se zvonivými kytarami "Now The Night Is Here", skvostná beatlesovka "Bag Man" a závěrečná titulní "Illumination".

S každým dalším poslechem "Illumination" kradmo stoupá v mé soukromé hitparádě a já nevím proč! Neumím to exaktně vysvětlit, prostě jsou to vydařené písničky, neupocené a pěkné. Instrumentálka "Spring (At Last)" voní Orientem, spolupráce s Noelem a Gemem z Oasis přinesla zvláštně melancholickou "One X One". Kelly Jones ze Stereophonics kooperoval autorsky i pěvecky na vypalovačce "Call Me No. 5" a další výtečníci z Ocean Colour Scheme vykouzlili pěkné retro v "Standing Out In The Universe".

Nejhezčí stránkou alba "Illumination" je jeho samozřejmost. Žádné klíny do hlavy nebo povrchní bombastičnost, ale lehké melodie a chytré myšlenky desku povyšují na jednu z nejlepších tohoto podzimu. Je-li někomu hudebník Weller vzorem hodným následování, lze to jen chválit. "Illumination" si mne získalo nenápadně, ale neodolatelně.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY