Debut anglické punk-rockové party Creeper lze bez přehánění označit za senzaci letošního roku. Takřka z ničeho se ze stagnujícího subžánru vyloupl následovník The Offspring, který přišel s osobitým, rozpoznatelným rukopisem. Navíc je album "Eternity, In Your Arms" i o něčem jiném než jen o punk-rocku.
8/10
Creeper - Eternity, In Your Arms
Vydáno: 24.03.2017
Celkový čas: 36:14
Skladby: Black Rain, Poison Pens, Suzanne, Hiding With Boys, Misery, Down Below, Room 309, Crickets, Darling, Winona Forever, I Choose To Live
Vydavatel: Roadrunner
Neonový přebal alba šestice ze Southamptonu by v mnohém naznačoval, že jde o
xtý pokus o rockabilly, psychobilly či nějaké další
billy.
Creeper ale klamou tělem. Mladá parta založená teprve v roce 2014 stojí na základech devadesátkových punk-rockových hrdinů
The Offspring,
Green Day,
The Bouncing Souls či
AFI, ale klasického zvuku se hlava nehlava nedrží. Do svého zvuku vpustili i něco z přívětivého kouzla
My Chemical Romance i
Billyho Idola a démoničnosti
Alice Coopera. Výsledek s názvem "Eternity, In Your Arms" je skvělý.
Otvírák "Black Rain" uvede posluchače po krátkém klavírním úvodu okamžitě do
děje. Creeper se prezentují výraznou melodickou linkou, tak jak to v devadesátkách uměla právě energická parta kolem Dextera Hollanda, hutnými punk-rockovými kytarami i neotřelými aranžemi. Bonusem navíc je i doprovodný zpěv Hannah Greenwood, který svým hlasem skvěle dobarvuje výsledný charakter písně. Se "Suzanne" se znovu vrátíte o několik let zpět do zlatého věku žánru. Kdo na klasickém punk-rocku vyrostl, bude tuhle pecku milovat po prvním poslechu. Jeden z nejsilnějším momentů je i melodická "Hiding With Boys", která připomene již zmiňovaného Billyho Idola. Ani balada "Misery" neslouží jako nutný zástupce klidnějších momentů. Krásná píseň má vše potřebné, aby si ji s kapelou na koncertech zazpívalo nejen celé ženské publikum. Výraznější pěveckou linkou se v další, až romantické baladě "Crickets" z druhé poloviny nahrávky předvede zpěvačka Hannah a jde jí to více než dobře, ač na vokální kvality lídra Willa Goulda nemá.
Není divu, že hned po prvním eponymním EP z roku 2014 si je pod svá křídla vzal vydavatelský velikán Roadrunner Records. Udělal dobře. Má ve své stáji skutečně vybroušený klenot, díky kterému nemusíme mít o budoucnost punk-rocku strach.