Architektonicky dokonalé dílo

07.11.2002 05:00 - Hynek Just | foto: facebook interpreta

První řadové album Petera Gabriela po deseti letech je na světě! Jmenuje se "Up" a pokud se orientujete v domácím mediálním éteru, jistě vám neunikl fakt, že se dostalo na první příčku domácí prodejní albové hitparády. Zde je jeho recenze.
9/10

Peter Gabriel - Up

Skladby: Darkness, Growing Up, Sky Blue, No Way Out, I Grieve, The Barry Williams Show, My Head Sounds Like That, More Than This, Signal to Noise, The Drop
Celkový čas: 66:44
Vydavatel: EMI
Nechat na své nové album čekat fanoušky více než dva roky je, obzvlášť ve sféře populární hudby, poměrně odvážným krokem. Peter Gabriel se rozhodl s trpělivostí svých příznivců zahazardovat opravdu silně, když první řadové album (nepočítáme-li projekty scénické hudby) od roku 1992 ("Us") vydal až letošní podzim. Nese jméno "Up" a reakce na něj jsou různé. O tom, že v něčem je jeho síla veliká, pochybovat nelze, a to nejen kvůli faktu, že během posledních týdnů dobylo vrchol české prodejní hitparády. Jestli je za tím lety nakupená touha "artofilů" podporovat svého favorita, nebo za "Up" vězí skutečně něco neodolatelného, co je schopno přitáhnout tak pestrou škálu posluchačů, lze polemizovat. Neoddiskutovatelné je, že "Up" představuje mistrně a poctivě udělanou práci s tolikavrstevnatým potenciálem, že v podstatě na každého může působit úplně jinak, každého oslovit v jiném duchu.

"Toto album je průměrné na první poslech... za další dva poslechy je pěkné a při takovém pátém poslechu už se od toho neutrhnete..." napsal jeden z vlastníků desky "Up" v rámci internetové diskuse o tomto díle. Slovy jednoduchými vlastně vystihl sílu celé nahrávky. Nahrávky, ke které je skutečně potřeba se proposlouchat a která je o to přitažlivější, kolika vrstvami se probereme.

Od prvního poslechu se "Up" může zdát jako velmi dlouhá, místy až zdlouhavá deska, s několika výraznějšími momenty (zejména začátek je i na Gabriela neuvěřitelně našlápnutý, úvodní "Darkness" až zaskočí svým progresivním intrem, jaké bychom očekávali spíše od avantgardních art-rockerů King Crimson, následovná "Growing Up" překvapí zas svým tanečním, přesto ne tuctovým refrénem) a spoustou ploch, které má člověk tendenci přeskakovat. Při pozornějším poslechu začnou však něčím přitahovat i ona "nedynamická" místa. Začnou se vyjevovat melodické linie, které jsou zrovna tak silné, jen méně nápadné, skladby jako "Sky Blue" či "No Way Out" přiberou na atraktivitě, když se dostanete ke konci alba, spíše než rádiový hit "The Barry Williams Show" (který se z prvního poslechu tvářil jako jeden z nejvýraznějších) vám bude ještě dlouho v hlavě znít "More Than This", budete překvapeni, jak dokáže uhranout dynamická gradace smyčců v "Signal To Noise". V průměru sedmiminutové kompozice se začnou zdát krátké, s přibývajícími poslechy zjišťujeme, že nejdůležitější na "Up" je atmosféra celé nahrávky, které je potřeba zdravě se oddat.

"Up" není deska složená z hitů do rádia, přestože na ní jsou písně, které splňují ambice "chytrého popu", tedy ty, co se všeobecně líbí a k tomu jsou zajímavé i muzikantsky, je třeba ji vnímat jako ucelený projekt. Jako propracovanou nahrávku, ze které nelze vystřihávat, ve které má každá nota důležitost srovnatelnou s cihlou z gaudiovsky dynamické, tvarově přirozené, všem pochopitelné a navrch originální stavby. A uměleckých architektů se schopnostmi takové věci skloubit a realizovat skutečně není mnoho.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY