Maksim Mrvica je sice stále populární především v Asii, speciálně pak v Číně a Japonsku, kde plní velké sportovní haly, ovšem už i v Evropě, potažmo tedy v Česku, si vybudoval velmi slušnou fanouškovskou základnu. A to do té míry, že nestačí pouze jeden koncert, ale tento rok pořádal hned dva - v Praze a Brně - a obvyklé pražské místo, kde koncertuje, tedy Divadlo Hybernie, mu začíná být velmi těsné. Ne, že by se on sám na pódium nevešel, i když tentokrát přijel posilněný o bubeníka Richarda Raynera, ale diváci byli v Hybernii namačkaní a přístavky už nebylo kam dávat.

Celý koncert byl rozdělený do dvou, respektive tří bloků. Ten první byl věnovaný především crossoverovým záležitostem. Vedle ústředního motivu z "Kmotra" zazněla skvělá "Beyond Rangoon" Hanse Zimmera ze stejnojmenného snímku okořeněná asijskými motivy nebo na Dálném východě inspirovaná "Natrach". Vrcholem první části byly bezesporu od Vanessy Mae vypůjčená "Victory" a velmi dynamicky pojaté Verdiho "Requiem". V nich mohl Maksim naplno ukázat svoji nejsilnější stránku, a sice neskutečnou kadenci svých rukou a prstů, kterou je schopen vyvinout na klaviatuře.

Po přestávce oddělující druhou část přišla na pořad dne klasika. Do této doby hrál chorvatský klavírista vše za podpory nejen Raynera, ale také předtočených základů, které v sobě ukrývaly smyčce, orchestr, další leckdy exotické nástroje a občas i vokály. Part věnovaný klasickému pojetí vážné hudbě ale odehrál zcela sám s více otevřeným křídlem. Publiku tak nabídl "Preludium" a "Toccatu" chorvatských skladatelů, ústřední motiv z filmu "Amélie z Montmartru" a především Chopinovo "Scherzo". Drobným přechodem zpět ke crossoveru bylo spíše klasicky pojaté, ale orchestrem dotvořené "Allegro con fuoco" z Dvořákovy symfonie "Z Nového světa". Nutno poznamenat, že tato část patřila k tomu slabšímu, co jsme mohli v sobotu slyšet. Mrvicova síla je opravdu v crossoveru, kde svojí dynamikou a prožitkem naprosto exceluje. Technicky bylo vše takřka bezchybné, ovšem jeho klasickému pojetí jako by chyběla určitá osobitost, kterou můžeme cítit u těch nejlepších světových klavíristů. Bylo tedy skvělé, když po této krátké odbočce opět o něco přivřel křídlo svého klavíru a vrátil ke klasice okořeněné elektronickými prvky.

Navíc v tu chvíli začal sázet své největší hity, jakými jsou bezesporu "Balet Modern", chorvatský "Nostradamus" nebo proslulá "The Flight Of The Bumble Bee". Podobně jako "Croatian Rhapsody" z první části dostala i poslední jmenovaná skladba zcela nové, agresivnější aranžmá, takže se z Letu čmeláka stal spíš Zuřivý útok sršňů, což celou Hybernii zvedlo ze sedaček. Bez nadšeného aplausu ve stoje se pochopitelně neobešlo úplné finále celého koncertu, kterým byl přídavek v podobě "Mission Impossible".

Maksim Mrvica se aktuálně honosí přízviskem Nejprodávanější crossoverový pianista a tento titul v sobotu s bravurou obhájil. Jeho hudební umění v této hudební kategorii výrazně převažuje všechny jeho souputníky a rychlost jeho prstů je jednoduše nedostižná. Nezbývá než doufat, že jeho věhlas v Evropě co nejdříve nastoupá na stejnou úroveň jako v Asii. Zrovna v jeho případě by totiž bylo ještě lepší zažít komplexní show, tedy s plnohodnotnou kapelou a velkou světelnou show. Snad se někdy dočkáme.