Ač je označení legendární ve spojení s hudebními skupinami trochu zprofanované, kalifornští nu-metaloví veteráni Korn si ho nepochybně zaslouží. Právě oni stáli za vznikem metalového sub-žánru, který opanoval zejména druhou polovinu devadesátých let a stál za zrodem dnes trochu skomírající, ale tehdy silné komunity. Nyní činí jejich diskografie dvanáct desek, přičemž k právě poslední "The Serenity Of Suffering" vydané v loňském roce uspořádali turné se zastávkou v pražském Foru Karlín, kde den předtím řádili australští Parkway Drive.

Překvapivou volbou byl výběr předskokana v podobě deathcorových Heaven Shall Burn z německého Saalfeldu. Přece jenom hudebně jde o trochu říznější formaci, než na jaké je publikum Korn zvyklé. Ti sice odvedli dobrou práci, za kterou se jim fanoušci v kotli odměnili od poloviny setu pořádným mosh pitem, ale většina zcela zaplněného Fora Karlín vystoupení sledovala se smíšeným zájmem a většina zřejmě o Heaven Shall Burn slyšela poprvé. Ti představili zejména svou poslední desku "Wanderer" z loňského září.

Večer ovšem odstartovali Hellyeah, testosteronem napumpovaní Texasané, jejichž řady zdobí Vinnie Paul (Pantera) za bicími, zpěvák Chad Gray (Mudvayne) či kytarista Tom Maxwell (Nothingface). Hellyeah, to je skupina složená z nadšení jejich zakladatelů, které z pódia doslova sálalo. Pro evropské publikum je tahle superskupina z Dallasu možná příliš americká, ale pražské publikum ji přivítalo vřele a na skladby z jejich dosavadních dvou alb reagovali s nadšením. Vinnie Paul házel úsměvy a vůbec se Hellyeah zdáli uvolnění. Fanoušky pak obdarovali trsátky i paličkami a svůj set zakončili skvělou peckou "Startariot".

Hlavní hvězdy večera si pro sebe uzmuly něco přes hodinku hracího času a set tak utekl snad až příliš rychle. Vzhledem k tomu, že se jednalo o turné k poslední desce, překvapilo, že z její nabídky sáhli pouze ke dvěma singlům "Insane" a "Rotting In Vain". Jde o sice nejsilnější momenty novinky, ale povedené album má v zásobě i další neméně zajímavé kusy, které zřejmě naživo tuzemští fanoušci jen tak neokusí.

Výběr zbylých skladeb už tak překvapivý nebyl, stejně tak otevírák koncertu "Right Now" z alba "Take A Look In The Mirror". Snad během sekundy se rozpoutala ve vyprodaném karlínském sále revoluce. Tančilo se a skákalo i daleko od pódia a ani ochozy nezůstávaly pozadu. Velmi dobrou odezvu měla i pecka z nové desky "Rotting In Vain", která se směle může zařadit k největším hitům kapely. I přes její mladý věk ji fanoušci zpívali téměř slovo od slova.

Korn přivezli jinak pěknou pódiovou show, byť vcelku komorní. Dominovaly jí všudypřítomné světelné tabule i ohromná bicí souprava Raye Luziera. Nemohl chybět ani typický Davisův stojan na mikrofon. Sám frontman své fanoušky nezklamal ani volbou oděvu, když dorazil se svým obvyklým kiltem. Ten pak k písni "Shoots And Ladders" doplnil i o skotské dudy.

Za vrchol koncertu dle odezvy v sále lze označit údernou pecku "Coming Undone" z dnes již klasického alba "See You On The Other Side", kterou zbytečně rozměnil vsunutý cover "We Will Rock You" Queen. Druhým vrcholem byla kultovní hitovka "Y'All Want A Single", před kterou jsme se podobně jako při koncertech Visacího zámku všichni vyfakovali.

Po hodince koncertu se parta kolem Jonathana Davise odporoučela do zákulisí, aby fanoušky pár minut napínala. Po návratu ještě vystřihli dnes již kultovní písně "Falling Away From Me" a "Freak On A Leash" a nadobro zmizeli v útrobách za oponou. Dojmy z koncertu, který sice nebyl kdovíjak dlouhý, byly vesměs dobré. Škoda byla pouze ne úplně ideálního zvuku v první části koncertu a Davisův ne vždy jistý zpěv. Korn hráli jinak na jistotu a nevynechali žádný zásadní moment z jejich čtvrt století dlouhého tažení metalovou scénou, a fanoušci tak mohli odejít domů zcela spokojeni.