Ve výhledu je březnový pražský koncert Korn, tak proč se se zpožděním nepodívat na zoubek aktuálnímu albu "The Serenity Of Suffering"? Kalifornská pětice na novince trochu přitvrdila, což je rozhodně ku prospěchu věci a radosti dlouholetých fanoušků.
8/10
Korn - The Serenity Of Suffering
Vydáno: 21.10.2016
Celkový čas: 40:35
Skladby: Insane, Rotting In Vain, Black Is The Soul, The Hating, A Different World (Feat. Corey Taylor), Take Me, Everything Falls Apart, Die Yet Another Night, When You're Not There, Next In Line, Please Come For Me
Vydavatel: Warner Music
Dvanáctá studiová deska, to už se o statusu veteránů nedá ani polemizovat. Říkejte tomu metal nebo nu-metal nebo rock, na škatulkách zas tak nesejde,
Korn už jsou legendy a mají po celém světě zástupy oddaných fandů. A rozhodně se o kvintetu rodem z Bakersfieldu nedá říct, že by přešlapoval na místě a nehledal nové cesty. I když "The Serenity Of Suffering" je spíše návratem zpět než hledáním.
Po fázi mírně experimentální, kdy hledali nový zvuk a postupy, kterými by obohatili svůj osvědčený opus moderandi (a v očích části fanoušků si zle zahrávali s dobrým jménem, když zkoušeli třeba dubstep na "The Path Of Totality"), je tu Korn ročník 2016 s návratem k dominantní tvrdosti a přímočarosti. A to při zachování melodických refrénů a drobných nápadů, jež zjemní a ozvláštní všudypřítomné nekompromisní riffy a drásavou bizarnost písní o závislostech, temné minulosti, strachu, nenávisti, smrti a odcizení.
Příklady? Chytlavý refrén drogové litanie "Take Me" nebo "A Different World", kde Jonathanovi sekunduje kámoš ze
Slipknot a
Stone Sour Corey Taylor. Nebo mnohovrstevnatá "Die Yet Another Night", kde se vystřídá několik melodických linek i zvukových podob Korn, temný nápěv, brutální bridge i skoro popový refrén. Nebo další ukázka speciálního dochucení zvuku, strašidelný zkreslený Davisův vokál po refrénu dalšího hitu "When You're Not There". A drobný příspěvek elektroniky se přece jen taky najde, viz třeba nenápadný, ale funkční scratching v "Next In Line".
Kromě masivního zvuku kapely je nutno zvlášť ocenit perfektní vokální výkony frontmana. Davis je skvělý v klidných pasážích i v brutálním chroptění, ovšem zcela jedinečný v tom, co je jeho poznávacím znamením a co by se dalo popsat jako jakýsi scat šamana domorodého kmene. Při poslechu Jonathanovy hlasové exhibice v "Rotting In Vain" se musí každý věrný fanda
Korn tetelit blahem. Už jen ty dudy chybějí.