Ústředním motivem je oceán. Oceán jako místo, do něhož jsme všichni vrženi, v němž se ztrácíme a jsme znovu nacházeni. Proto i motiv láhve na vydařeném obalu alba. Start obstarává téměř filmová melodie "Drop of the Ocean", která je předznamenáním toho, co se příštích čtyřiačtyřicet minut bude odehrávat. Za zmínku stojí ona zvláštní atmosféra celého díla. V celkovém pohledu, ač většina skladeb pochází z pera Aviva Geffena, se dá říci, že při poslechu dominuje ona temná a zároveň křehká Wilsonovská poetika, známá právě z jeho sólových alb či z Porcupine Tree. Výtečné "Sorrys", "October" či" Life is an Ocean" jsou zahaleny do atmosférického hávu, ve kterém se zvuky kytar vznášejí, kloužou či levitují a ladně pak vplouvají do posluchačových uší. Místy nám připomínají samotné Pink Floyd. Jistě nemalou roli v tomto zvukovém čarování má, krom samotného Wilsona, i jmenovaný producent, který s Floydy měl mnoho co do činění. Druhou stranu mince představuje Geffenův hudebně-skladatelský vklad, který velmi citlivě obrušuje progresivní prvky. Buduje symfonické stěny a dodává skvěle vystavěné melodie. Vznikl tak těžko popsatelný mix něčeho, co se velmi dobře poslouchá a zároveň je nebezpečně návykové. Téměř po každé písni se může objevit stejné déja vu ve smyslu, "Proč už ona píseň končí?". Sladkou tečku, nebo spíše v tomto případě dovětek, obstarává velmi zdařilá skladba "44 to 48", kterou, jako jedinou, na tomto albu složil Steven Wilson, jenž si ji sám i interpretoval. Albu skvěle dominuje popový skladatelský přístup, umně propojený s progresivním rockem. Záměrně vynechává komplikovanost a složitost tohoto stylu a nahrazuje ji atmosférou a silnou melodikou. "Blackfield V" by se klidně mohlo označit za příručku pro začínající posluchače progresivního rocku, případně také za klíč od dveří do Wilsonova komlikovanějšího hudebního světa. Nezbývá konstatovat nic jiného než, že se tohle album nadmíru podařilo. Blackfield natočili svou pravděpodobně nejlepší desku. Jak to však bývá, nastavili si tím laťku velmi vysoko a ta se bude velmi těžko překonávat. I když, kdo ví?