Vyprodané koncerty na tomto místě ale vždycky vypadají trochu děsivě. Řada čekajících do klubu sahala do půlky ulice Ke Sklárně, která není zrovna nejvíce malebným koutkem večerní Prahy. Uvnitř se prolínalo několik front, do šatny, do baru v hlavním sále, zpáteční fronta do malého baru v předsálí, a když se začala formovat fronta i na záchod, celá situace začala vypadat hodně nepohodlně a možná i trochu nebezpečně. Ale pozor, překvapení, kapacita klubu stačila, najednou byli všichni uvnitř a i vzduch byl rozhodně čerstvější než venku v Praze zahalené smogem. A byl taky support, ale hlavně pro ty, kdo si chtěli hopsat během stání ve frontách. Heathered Pearls z Poslka ale bohužel nezaujal ani hudebně, ani vizuálně.

Překvapivý byl rovněž fakt, že tentokrát nebylo publikum jako obvykle tak nesnesitelně ukecané, většina návštěvníků opravdu poslouchala (a točila videa, Instagram je už pasé, dnes se záběry nulové kvality vysílají živě přes Facebook Live). Tycho byl upřímně očekávaný, otázkou je ale přesně proč. Scott Hansen, ačkoliv jeden z pilířů labelu Ghostly International, začínal spíš jako bandcampový fenomén, bez větší podpory médií. Na svých albech postupně přidává živé prvky, ale pořád jede na vlně osmdesátkové syntezátorové nostalgie, není přitom ale tak nápadný jako jeho kolega z labelu Com Truise. Třeba je to soulad hudební a vizuální vize, který tak láká velkoměstské publikum toužící po sofistikovaných detailech. Nebo ve dnešní době roste zájem o hudbu prostě a jednoduše příjemnou.

Tycho s doprovodnou skupinou zněl dokonale, rozhodně si nebylo třeba stěžovat na problémy s nazvučením. Směs elektronické a živé hudby, ačkoliv tento rozdíl v 21. století už nedává moc smysl, dopadá v podání Tycho docela přirozeně. Zajímavě vypadá bubeník s nebanální rytmikou, přehnanou pozornost fotografů přitahoval kytarista (ne, chlap s kytarou opravdu nemusí být leader skupiny), vkusné vizualizace nebyly tak působivé jak u Com Truise, založené byly hlavně na fotografiích a panoramatech.

Instrumentální hudba Tycho sahá od syntezátorového popu po post-rock, ale drží se stručné písničkové formy. Skladby byly lehce nervní, ale uspokojivé, škoda jen, že se moc od sebe neliší a v živě podobě znějí v podstatě stejně jako na albech.