Pete Doherty je většině lidí znám jako nepoučitelný průšvihář. Feťák, co nesčetněkrát podstoupil odvykací terapii po různých koutech světa, který několik let žil po boku Kate Moss nebo před několika lety předčasně zesnulou Amy Winehouse. Hudební příznivci ale ví, že se jedná o talentovaného písničkáře, jenž stojí za projekty jako Babyshambles či The Libertines. Kromě počinů s těmito kapelami vydal v roce 2009 i jednu sólovku ("Grace/Wastelands") a teď se po letech vrací s novou tvorbou v podobě čtyřicetiminutové kolekce "Hamburg Demonstrations".

Na nahrávání alba se podílel producent Johann Scheerer a probíhalo právě v Hamburgu. Deska se skládá z jedenácti písní, které se celou dobu nesou v poklidném tempu a jen několikrát zrychlí, ani tak se ale člověk při poslechu nenudí, album krásně ubíhá a o nějakém slabším místě tady rozhodně nemůže být řeč. Aranžmá, nálada a vše, co vytváří dobrou hudbu, tady prostě nechybí. Deskou probíjí skrytá energie, ačkoliv místy budete mít pocit, že sedíte ve své oblíbené kavárně u kávy a milované knížky.

Dohertymu posloužilo za inspiraci hned několik témat. Tím asi nejvýraznějším jsou nedávné teroristické útoky v Paříži ("Hell To Pay At The Gates of Heaven"). Paříž je zpěvákovou oblíbenou destinací, a tak se ho tamní události osobně dotkly. Píseň působí dojmem, jako by byla odehrána na jednom z pián, rozmístěných volně pro všechny, jak to vídáme v řadě měst, což má přeneseně lidi spojovat ve svobodné myšlence. V textech se odráží jeho několikrát léčená drogová závislost, ale i vztah s Amy Winehouse ("Birdcage", "Flags From The Old Regime"). V "Birdcage" Dohertyho doplňuje příjemný ženský vokál v podání Suzie Martin. Pilotní "Kolly Kibber" navozuje atmosféru divokého západu. Během "Down For The Outing" budete mít neodbytnou představu, že se nejedná o Dohertyho, ale o jinou britskou kapelu - Arctic Monkeys.

Z celé nahrávky vyvěrá pocit dokonalé lehkosti, jako kdyby umělec jednoduše jen tak odehrál těch několik písní bez příprav a námahy. Opak je ale jistě pravdou. Celá nahrávka se vryje pod kůži už během prvních pár minut poslechu a najednou přichází chuť pustit si ji znovu a znovu a hledat v ní neustále něco nového, doposud neobjeveného, co prozatím uším zůstávalo skryto. Tento problematický písničkář se za svou nejnovější práci nemusí vůbec stydět, ba naopak.

Několikaleté čekání na novou tvorbu Petea Dohertyho se rozhodně vyplatilo. Hudebně je deska vyzrálá, vyrovnaná, bouřlivák Doherty ukazuje, že je umělcem, se kterým je radno počítat, že má v sobě ohromný potenciál. Závisí jen na něm, jestli ho nepromrhá a získá si důvěru posluchačů.