Pojem Sofar Sounds rozhodně není úplnou novinkou, jedná se o značku, která vznikla v Londýně už v roce 2009, k nám, konkrétně do Prahy, se ale dostala teprve před pár měsíci. A o co se vlastně jedná? Zaregistrujete se na stránce www.sofarsounds.com/prague, a pokud budete mít štěstí a budete mezi přibližně stovkou vyvolených, do mailu vám přijde nejprve datum, kdy se událost koná. V den konání následně dorazí další zpráva s konkrétním místem, kam se máte v určenou hodinu dostavit.

Zde se na chvílí zastavíme, ta místa totiž nejsou ledajaká. Zapomeňte na Lucerna Music Bar, Rock Café nebo Forum Karlín, Sofar Sounds je jiný. Jedním z jeho největších kladů totiž je, že se koná pokaždé někde jinde a právě místa, která si ke své hudební seanci vybírá, za sebou nějakou koncertní minulost povětšinou nemají. Takto se můžete dostat třeba do něčího rozměrnějšího obýváku, do obchodu s botami nebo do starého, polorozpadlého kostela na Žižkově, kde se v předvánočním čase rozdávaly santovské čepice a sedělo se v několika řadách v kruhu kolem muzikantů na dřevěných židlích. Nebo do podniku zvaného Grid, což je zapadlý cihlový bar s několika gauči, starým pinballem a slepenou papírovou hlavou, která visí nad barovým pultem. Možností je spousta a právě neokoukanost jednotlivých prostorů je jedním z největších lákadel.

S těmi překvapeními ale ještě nekončíme. Ta největší pecka totiž je, že na čí koncert jdete, se dozvíte z malého papírku až u vchodu! Ta tajemnost a gamifikace celého zážitku tak dělá z akce unikátní příležitost vyzkoušet něco nového.

Struktura večera bývá poměrně jasně daná. Začíná se něco málo po osmé večer a na improvizovaném pódiu se do desáté vystřídají tři interpreti. Moderátor nejprve všechny přivítá, vysvětlí, že principem Sofar Sounds jsou unikátní zážitky na nezvyklých místech a se zajímavými talenty, a poprosí diváky o respekt k vystupujícím. Mobily tak zůstávají v kapsách, všichni tiše sedí a naslouchají muzikantům, o nichž do té doby možná vůbec neměli ani ponětí. Každý z vystupujících odehraje zhruba čtyři skladby, během nichž je slušnost představit jejich příběhové pozadí, neuškodí nějaký ten vtípek na odlehčení a publikum složené převážně ze studentů, ať už českých nebo těch, co jsou v Praze na Erasmu, vzorně tleská. Po skončení se všechny tři kapely rozloučí, diváci zanechají na tabuli vzkaz, jak se jim to líbilo, a do klobouku u východu mohou organizátorům i mladým talentům přispět libovolnou částkou.

A koho že vlastně na takové sešlosti můžete potkat? Vzhledem k tomu, jak je zatím všechno v počátcích a lidé si o tom říkají vlastně jen klasickou šeptandou, spoléhá se především na domácí, ale i zahraniční talenty. Od července minulého roku, kdy se pražská odnož Sofar Sounds konala poprvé, jste mohli vidět například Australany The Littlest Fox nebo Ryana Ferrise, Brity Femi Temowo, Meredith Baker či Sarah de Warren, vyzdvihnout ale určitě zaslouží na klávesy hrající turecká nu-jazzová zpěvačka Ilay Bal s modrými vlasy, jejíž hlas byl opravdu působivý, nebo na lednové akci vystupující sympaťák Brayana, tedy jakýsi nový John Butler, tentokrát však původem z Peru.

Z domácích interpretů za všechny zmiňme právě na nejčerstvější akci vystupující Veroniku Wild, která za piánem připomínala Markétu Irglovou nebo partnerské i muzikantské duo MarZ s velice vydařenými českými texty a blízkostí k takovým jménům jako Zuzana Navarová nebo Radůza.

Není ostudou přiznat, že jste dost možná o žádném z výše zmíněných vystupujících dosud neslyšeli. S tím se počítá. Jednak je Sofar Sounds akce, která se teprve rozjíždí a tudíž jí kromě jiného chybí také kapitál, ale její kouzlo tkví právě v takovém nečekaném hudebním objevování. Na druhou stranu například ve Velké Británii už měli na jedné z akcí i Bastille. A to ještě dříve, než se z nich staly globální hvězdy. I Praha už se ale může chlubit účastí zavedených Lake Malawi. A známější jména budou určitě ještě přibývat.

Pochopitelně ne všechno je úplně růžové. Organizátoři kromě napjatého rozpočtu a komplikovaného shánění vhodných prostor bojují tu a tam i se špatným zvukem, nedostačujícím vytápěním nebo nemožností návštěvníkům nabídnout například nějaké pití, pokud se akce koná v prostorách typu zmiňovaného kostela. To jsou ale ve výsledku jen prkotiny. Důležitý je nápad. Dělat věci jinak. Nebát se. Objevovat. Zažít nečekané. A třeba si i najít novou nejoblíbenější kapelu.

Jasně, cynikům to může připadat jen jako reklama. Chápeme je. Jenže na druhou stranu - kolik tady vzniká podobných projektů, které jsou ojedinělé jak nápadem, tak provedením a z nichž nakonec můžete odcházet obohacení prakticky zdarma? Když je něco dobré, není nic špatného na tom to říct nahlas. A Sofar Sounds je dobrá akce.

Proto pokud jste návštěvník, který se chce zúčastnit, nebo chcete pomoci organizátorům v rozletu a nabídnout třeba své prostory k hraní, s čímž občas bojují, nebo jste třeba i umělec, který hledá novou výzvu, klikněte na www.sofarsounds.com/prague a dejte o sobě pořadatelům vědět.

Příští setkání bude 12. února a tentokrát by se mělo nezvykle konat ještě odpoledne za světla. Přijďte. Určitě to i tentokrát bude stát za to.