AFI se po téměř čtyřech letech vrací s novým materiálem, s novou image a také s jedním jubileem. Jejich nová deska je totiž již desátým studiovým počinem, který kapela během své více než pětadvacetileté kariéry natočila. Jak tedy "Blood Album" dopadlo?
6/10
AFI - AFI (The Blood Album)
Vydáno: 20.01.2017
Celkový čas: 46:32
Skladby: Dark Snow, Still A Stranger, Aurelia, Hidden Knives, Get Hurt, Above The Bridge, So Beneath You, Snow Cats, Dumb Kids, Pink Eyes, Feed From The Floor, White Offerings, She Speaks The Language, The Wind That Carries Me Away
Vydavatel: Concord
Čas běží velice rychle a už i kapela jako
AFI pomalu míří ke svým třicátým narozeninám. K těm jí však ještě pár let chybí, přesto je tu jeden milník. Momentálně se totiž do obchodů dostala již desátá řadovka formace, nazvaná jednoduše - "AFI". Jelikož její cover tvoří tři rudé kapky, začalo se desce ale říkat "The Blood Album" a tento název se ujal a stal se i součástí toho oficiálního. Po úspěchu poslední "Burials", která vrátila AFI zpět do povědomí veřejnosti, byla ve vzduchu cítit jistá zvědavost, jakým způsobem pojme Davey Havok a spol. další skladby.
Novinka jich čítá dohromady čtrnáct, již na podzim minulého roku skupina zveřejnila hned tři z nich. První dva singly "Snow Cats" a "White Offerings", jen dva týdny poté song "Aurelia". Už z nich bylo čitelné, že nepůjde o žádné experimentování a desítka bude zaměřena především na skladby s melodickým refrénem vedené Havokovým emotivním vokálem. "AFI" není oproti "Burials" tak ponořené v temnotě a nebezpečí, naopak čerpá ze všech zkušeností, počínaje "The Art Of Drowning" až po "Crash Love". Bohužel tahle snaha zavděčit se všem a nabídnout posluchači téměř všechny prvky vlastní tvorby na jednom albu se vymstila.
Někdy je cítit velká energie připomínající punkovo-hardcorová léta ("Dumb Kids", "So Beneath You"), několik písní zase vyvolá vzpomínky prvního a úspěšného kroku k mainstreamu se "Sing The Sorrow" ("Snow Cats", "Pink Eyes"). Plno skladeb však spoléhá na střední tempo, soft-rockové melodie a doprovodné vokály ("Dark Snow", "Feed From The Floor"), tím však nikoho již nepřekvapí.
Nejsvětlejším momentem je "Aurelia", která vyvolává silné pocity a zaujme svým přechodem do velmi emotivně odzpívaného refrénu. Od násilí se textově posouváme k imaginárním vraždám v "Hidden Knives", pop-punkové pecce se silnými kytarovými sóly. Zajímavým příspěvkem je "Still A Stranger", která se rozjíždí za zvuků akustické kytary, v refrénu se však mění v přímočarou pecku vedenou agresivním projevem frontmana. Nejtvrdší věcí zůstává povedený druhý singl "White Offerings", který svojí agresí připomene dobu okolo "Decemberunderground".
AFI tak s novinkou pokrývají většinu žánrů, které během své bohaté kariéry okusili. Je tak velmi pravděpodobné, že každý fanoušek si na albu najde něco svého. Bohužel to má jednu velkou nevýhodu; nikdo nebude zcela spokojený s finálním výsledkem a najde si různé výhrady, přestože deska není špatná. Je totiž nemožné uspokojit naprosto všechny.