Pražští the.switch nikdy vyloženě nevykročili z undergroundu, ačkoliv patří mezi takřka kultovní formace tuzemské klubové scény. Skupina kolem Štěpána Šatopleta se z nadprůměrné hardcorové party časem přerodila v originální crossoverou formaci s charakteristickou hudební tváří. Na novince se ovšem the.switch posunuli ještě dále a nahráli svou snad nejlepší desku vůbec.

Není to ovšem album, které si zamilujete na první poslech. Skladby sice mají v mnoha případech až hitový potenciál, ale nikoliv ten rádiový. Pecky jako "Pro srdce na dlani", "Tvář" či "Kam vedou naše kroky" v mnohém připomínají letošní počin Američanů Deftones, kteří v post-metalovém oparu natočili fantastické album "Gore", bez melodických a úderných refrénů, zato s agresivně sugestivní atmosférou plnou výtečných hudebních detailů. Eponymní novinka the.switch má k tomuto popisu rovněž velmi blízko.

Pravda, oproti Deftones nebyla pražská parta nikdy nakloněna melodickým refrénům. Na své třetí desce ale skvěle kombinují agresi s klidnějšími momenty, aniž by to působilo nuceně. Žádný líbivý core rovněž nečekejte. Důkazem je i překvapivě povedená coververze balady "Hejna včel" od country legend Brontosauři.

Jako velké pozitivum se jeví i skutečnost, že the.switch pokračují v užívání rodného jazyka. Texty jsou na vysoké úrovni a mají vždy snahu něco sdělit. Spolupráce s textařem a básníkem Tomášem Tajchnerem se ukazuje jako velmi dobrá volba. Drsné, ale poetické texty v kombinaci se syrovými kousavými kytarami a agresivním zpěvem Šatopleta tvoří velmi komplexní umělecký dojem.

Vrcholným momentem nahrávky je výtečná "Tvář", která reprezentuje všechny klady, které si the.switch ze zahraničí přivezli. Skladba má od první vteřiny ničivé tempo s až progresivně-metalovým nádechem, výbornou gradaci a do kůže se zarývající refrén. Výsledku pomáhá i skvělé instrumentální provedení. Členové formace jsou technicky precizní a po této stránce jim nelze vůbec nic vytknout. I díky tomu je nové album jedním z nejsilnějších počinů tuzemské tvrdé kytarové scény.