Jan P. Muchow je těžko zpochybnitelná legenda domácí elektronické scény. Vždy plně orientován v soudobých hudebních trendech, ukázal cestu domácí laptopové scéně a ačkoliv mu už rostou nástupci z mladší generace (Floex, ZKA4T), on je pořád v čele. Pokud znáte červnový pilotní singl "I‘m (Not Really) Optimistic", pak si můžete o albu "Slowthinking" udělat poměrně věrný obrázek. Stejně jako singl je i dlouhá stopáž proměnlivá, zvukově bohatá a především přísně originální. Vynikající deska, pro které bez výhrad platí - sluchátka a křeslo jsou povinností.

Pokud nemáte rádi pochvalné recenze, pak vás musím zklamat - budu jen chválit. Co potěší asi nejvíc, je to, že Muchow pokračuje ve svém hudebním vývoji. Zatímco na "InDust3" se Extáze nestyděla za popové ambice, tentokrát se spíše vrhají do vod nestálých kompozic. V jednom rozhovoru Muchow prohlásil, že už jsou otrávení z hudebních standardů a chtějí zkusit něco složitějšího. Na "Slowthinking" se jim to opravdu daří, aniž by ale rezignovali na posluchače. Dosáhli toho rozkošatěním své hudby, deska ale rozhodně potřebuje více pozorných poslechů, abyste byli schopni si vychutnat všechny vybrané chutě. Mně se už točí v přehrávači týden a fascinaci zvukovou bohatostí pomalu střídá potěšení z hudebních nápadů. O nic menší nebo větší než to první.

Název alba (něco jako "pomalé myšlení") přesně koresponduje s jeho obsahem. Hudba rozhodně nikam nespěchá a rychlejší skladby jsou výjimkou. Písně většinou drží pohromadě jen Kateřinin vokál, zvuky a instrumentální nápady naopak vytvářejí dojem chaosu. Tento vztah (něco na způsob střetu lidského a mechanického) je ale v přesné harmonii. Desku otevírají a zavírají velmi náladové - trochu se bojím použít výraz ambientní - kusy "Sychro" a "Sensor". V prvně jmenovaném je vokál vysvobozením ze zvukových orgií a o to silnější je pak z něho zážitek. Stejně neuchopitelné jsou i tři mezihry (Miss Underloop I až III.) a zvukově asi nejradikálnější skladba "Plain.com" (s hravým kytarovým motivem). Mezi ty čitelnější naopak patří "Local Distortion" s výrazným (rozbitým) beatem nebo "www.eost.pluto", kterou už mnozí znají z živlovského CD "Planet Sound". Sifonův rap je zde výborným ozvláštněním - ačkoliv i jeho Muchow bez soucitu rozstříhal a znovu slepil. A "I'm (Not Realy) Optimistic" s human beatboxem místo rytmiky zní v kontextu alba ještě kouzelněji než na singlu.

Opravdu lahůdková je šíře instrumentů, které Muchow používá. Živé nástroje používá skoro stejně často jako umělé. Prim z nich hrají kytary - ty ho provázejí od zvukových stěn první Extáze dodnes. (V rozhovoru pro Ultramix si stěžoval, že on sám je překvapen, kolik kytar na "Slowthinking" je.) Na další instrumenty si povolal hosty. Kontrabas Tadeáše Mesanyho v "Bass 2" je pojícím elementem ruchů a šumů a píseň ještě navíc graduje majestátným kontrabasem. V "Than I‘d Have Less Time For Myself" hostuje Floex - jak jinak než na klarinet. Začíná poměrně optimisticky a hravě, ale v druhé polovině přibude temnějších zvuků. V již zmíněném rozhovoru to Muchow pěkně vyjádřil sám: "Jde o dialog mezi Floexovým klarinetem a Kateřininým podvědomím." Další hosté jsou dechaři Jan Veverka a Martin Plachý a Lucy Fillery na cello. Značný vliv na celkový zvuk alba měl i producent Dušan Neuwerth (podepsaný pod úspěšnými počiny Tata Bojs a Kryštof).

Musím se zmínit i o dalších skladbách. V "Happy R" zaslechnete v backvokálech i Muchowa osobně. Na to, kolikrát v ní zazní slovíčku "happier", je to tedy pěkná depkařina. "Good At Frost" připomene poslední album Björk. Chladné tóny rhodes piana a další sofisitkovaný beat. Island jako vyšitý a mne napadají ještě další ostrované Múm. Srovnávat EOST s kýmkoliv ze světové laptopové scény je dost těžké. Jednak je to asi nejobtížněji sledovatelná scéna (kterou vydávají malé obskurní labely) a ať vytáhnu jakékoliv jméno, bude to vypadat, že se chlubím, co všechno znám. No dobře, jestli chcete, tak třeba Jimmy Tamborello alias Dntel, který podobně jako Muchow kombinuje kytarové nápady s elektronikou. No a za druhé Muchow je prostě originál. Jestli se deska bude distribuovat i v UK, klidně by po ní mohl některý ostrovní kritik skočit.

Jak jsem se právě dočetl v jedné chytré knize, španělská jeptiška Tereza z Avila (a později Svatá Tereza) - která dala skupině jméno - je autorkou knihy "Cesta k dokonalosti." Utrpení, které si takováto dokonalost vyžaduje, je vykoupeno spásou. Muchow a Kateřina (jejíž autorský přínos bych vůbec nepodceňoval) si možná protrpěli své - deska vznikala tři roky, ale se "Slowthinking" jsou rozhodně na správné cestě k dokonalosti. Pro pozorného posluchače je jeho poslech absolutní rozkoš, která má jedinou chybu - trvá jen něco málo přes 40 minut.