Není třeba příliš tragického tónu, ale zároveň buďme realisté - rocková scéna v posledních letech skomírá. Noví interpreti vystrkují růžky jen opatrně a málokdo z nich má potenciál stát se příští velkou věcí. Jen výjimky přináší do stařičkého žánru něco nového. Nebo řekněme spíše osobitost, protože rock v jeho nejčistější podobě lze ve druhé dekádě 21. století jen stěží představit v novém světle. Možná za to může snadný přístup k veškeré hudební tvorbě, kdy slyšíme všechno, a v podstatě nic. V hudbě, která se na nás ze všech streamovacích služeb line, se těžko orientuje a lehko se v tom moři plném ryb přehlédnou poklady. Anebo prostě většina nových kapel není zase tolik dobrá.

Kdysi jistoty rockového bojiště také mnohdy vydávají alba jen na příkaz vydavatelství a zavření úst fanoušků. A když se z uměleckého procesu stane odškrtávání povinných kolonek, nemůže to nikdy skončit dobře. Nemluvě o tom, jak moc mezi rockery dnešní doby frčí podvádění kytar s počítačovými čudlíky. Plnokrevných rockových desek vychází zkrátka pomálu a výroční vavříny posledních let sbírají spíš popoví a hiphopoví interpreti. Je poté malým zázrakem, když se jednou za čas vytasí ambiciózní úderka jako Highly Suspect.

Na první pohled se může zdát, že se tahle parta vynořila odnikud a kus slávy na americkém kontinentě si urvala takřka přes noc. Ve skutečnosti za dvojčaty Richem a Ryanem Meyerovými a zpěvákem a kytaristou Johnnym Stevensem stojí vydřené roky plné hraní po klubech a množství EP pokusů před plnohodnotnou dlouhohrající nahrávkou. Paradoxně to byl label 300, pyšnící se do té doby ryze hiphopovým katalogem, který jim proměnu ve vydávané tvůrce umožnil. Už tento neobvyklý tah mohl něco napovídat.

Debut "Mister Asylum" vyšel v červenci roku 2015 a novou skupinu do světa uvedl poctivým materiálem. Po jeho poslechu se mnozí neubránili srovnání s Queens Of The Stone Age, což je příhodné. Trojice sice klame tělem a vypadá na partičku, která se líp vyjímá na plakátě, než zní v přehrávači. (Podle některých fotek byste si je mohli dokonce zařadit do škatulky indie pop.) Bylo by ale šerednou chybou dát na tyto první dojmy. Highly Suspect kombinují hard rock a blues se zběsilostí kytarových devadesátek, a to vše dělají s nejvyšší precizností jak ve studiu, tak na pódiu. Nebála bych se je označit za jednu z nejlepších rockových kapel současnosti. Po hříchu ještě nedoceněnou, ale o to víc může bavit být jejím fanouškem. Bez někdy otravné hysterie okolo.

Výhybku z cesty úspěšných nepřináší ani druhé album "The Boy Who Died Wolf". Hudebníci ho vydali pouhý rok po debutu, takže je vcelku pochopitelné, že se jedná o jeho regulérní nastavení. Což ovšem příznivce ještě nevychladlé prvotiny asi nezamrzí. Zamrzet už může, že ubylo divokých momentů a naopak přibylo plouživých poloh. Dvojka se tak musí spokojit s pozicí ve stínu svého předchůdce. Na stranu druhou je zde kupříkladu dosud nejlepší skladba formace.

Majestátní, skoro šestiminutová "Serotonia" hravě strčí do kapsy všechny highlighty minulé nahrávky (a že jich bylo). Opus v pinkfloydovském stylu je frontmanovým vyznáním prosluněné Kalifornii. Název vznikl spojením názvu země a serotoninu, drogy všech deprimovaných, kterou mimo jiné skvělé distribuuje právě sluneční záření. Kdo dokáže číst mezi řádky, pochopí, že je to ale zároveň song o životě obecně, jenž v posluchači dokáže vyvolat celé spektrum emocí. Jednou z nich je třeba pocit, jak je malý v tom širém a podivném světě.

I to je jedna ze zbraní Highly Suspect - syrové emoce, odzbrojující upřímnost a snad i jakási pokora. Potetovaný playboy Stevens uvádí neznalé posluchače v rozpaky, když si nemůžou spojit jeho vzhled s nakřápnutým a pořádně silným hlasem, kterým se bez okolků před druhým obnažuje. "Ahoj, moje jméno je člověk," představuje se v titulní "My Name Is Human". "Proč jsem tak špatný? Kdy se už poučím?" kaje se v "Chicago". "Stačí mi jen holky a zákusky," bezelstně přiznává v "Postres". "Nejsem příliš dobrá osoba, ale třeba ti to bude stačit," krčí rameny v "Serotonia". "Přeji si, aby všichni, které jsem znal, byli mrtví," bez pohnutí brvy uvádí tu samou píseň, a plně si tak krade srdce naslouchajícího. Protože všichni si občas lidsky přejeme, abychom některé lidi už nikdy neviděli. A někdo tu myšlenku konečně vyslovil za nás.

V nejnaštvanější podobě můžete frontmana slyšet ve "Viper Strike". "Takže jsi rasista? Bezva. Snažím se šířit lásku, ale ty mě nutíš odhodit rukavice. Jsi homofobik? Wow, skoro mě to láká jít někomu vykouřit péro. Jsi kretén s odpornými názory." Má smysl doplňovat, pro koho byla v roce 2016 určena tato slova? Byli jsme toho svědky všichni, jen někteří z nás tomu možná i přikyvovali. Také tímto songem muzikanti manifestují absolutní intoleranci k jakýmkoliv projevům nenávisti a diskriminace. A podobných umělců potřebujeme zase jednou o něco víc.

Příslibem ještě větších věcí na obzoru může být poslední "Wolf", která se po neškodné první půli nabité emocemi přehoupává do famózního kytarového epilogu. Sami Highly Suspect to naznačují ve svých prohlášeních - vše je teprve začátek. Tahle kapela může být jednou hodně velká, nezabloudí-li na ošemetné cestě nahoru. Zůstaňte naladěni.