Wolf Alice - Je špatné vytvářet z lidí sexuální objekty

Hraje si na sebevědomou grungovou holku s prořízlou pusou. Ve skutečnosti je ale Ellie, tvář jedné z nejtalentovanějších kapel současné britské scény, zpomalená, znuděná, urážlivá holka, která se na novináře dívá spatra. Rozhovor před jejich pražským koncertem zachránil basák Theo. Stejně jako ten koncert.

První otázka je určená Ellie. Uvědomuješ si, když jsi na stagei, že jsi se stala dívkou snů pro mnoho kluků? Můžeme možná říci sexsymbolem?

Theo: To je hustý, přesně na to samé se nás nedávno ptali. (následně pomalu opakuje Ellie otázku, protože jí neporozuměla a rozhlížela se po ulici)

Ellie: Myslim na to pořád (ironicky). Ne, nemyslím na to vůbec, tohle je hrozně divná otázka, vůbec nevím, jak k tomu přistoupit. Nejsem si ani jistá, jestli je v pořádku o tom takhle mluvit.

Jenom interpretuji slova mých kamarádů, kteří vás mají rádi jako kapelu a zároveň vnímají tebe jako dívku. Ale v pořádku, nesoustředíš se tedy na svůj zevnějšek…

Ellie: Ale jo, stejně jako všichni ostatní. Rozhodně se nepovažuju za nějaký sexsymbol, to vůbec. Když se zamyslím nad tím, co to slovo znamená.

© Jan Kuča

A vy, pánové?

Joff: Já si dávam velkýho bacha na to, abych nebyl označován za sexsymbol. Ale sexuálně táhnu kapelu.

Theo: Jde o to, že ten pojem “sexsymbol” z tebe dělá jenom odraz nějaké touhy. A proto na pódium nelezeme.

Ellie: Ano, a to je problém. Dívat se na ženy v kapele takovým způsobem, klást takové otázky.

Theo: Sexualita není, co reprezentujeme, jsme muzikanti.

Já vím, neříkám také, že je to způsob, jakým o vás uvažuji já.

Ellie: Já vím, ale tys položila tu otázku.

Ano, protože je to téma, které je ohledně vaší kapely aktuální. Každopádně jsem četla, že jste ve vašich začátcích dělali duety, které měly blízko k popu. A když se zamyslíme nad popovými zpěvačkami, tak tam je vzhled primární.

Theo: Ano, sexualizace popových zpěvaček dává smysl, ale věřím, že to tak není u všech.

Samozřejmě. Každopádně, je to jen otázka…

Theo: Ano ano, obecně myslím, že je špatně vytvářet z lidí sexuální objekty, aby se lépe prodával produkt. Ženy, muže. Když pozoruji míru sexualizace v popové muzice, sleduju přetváření lidí v nějaké věci, je to nechutné. Nikdo z nás s takovým počínáním nesouhlasí.

Není to vaše cesta, chápu. Když jste poprvé hráli na Glastonbury, Ellie se klepala kolena. Stále se to občas stane?

Eliie: I dnes jsem občas nervózní, ale ne tak jako tenkrát tam.

Wolf Alice

Wolf Alice jsou čtyřčlenná kapela ze severního Londýna, stavící svou tvorbu na základech alternativního rocku a grunge s prvky showgaze. Nejen britská scéna si je zamilovala okamžitě s vydáním jejich zatím jediné desky "My Love Is Cool". Časopis NME je letos ocenil za nejlepší živá vystoupení a singl. Loni dostali několik ocenění jako objev roku. Díky účasti na hudebních cenách letos na jaře také kapela zrušila svůj první koncert v Praze, který tak proběhl v září letošního roku. Aktuálně je žhavé téma, že se píseň kapely objeví na soundtracku k filmu Trainspotting 2.

A jaké jsou situace ve vašich životech, které vás dokáží znervóznit? To je otázka i na vás, kluci.

Theo: Spousta věcí. Někdy je to jen třeba mluvení s lidmi. Hrajeme hodně show, jsme pořád mimo domov, a když pak po té dlouhé době potkáš své přátelé na drinku, tak je to… těžký, protože lidi se mění. Ale je toho víc. První rande. Poslední rande.

A ty Ellie?

Ellie: Ehhh… Hodně věcí. (Dlouhá pauza)

Může to být i mluvení obecně.

Ellie: (Smích) No, zrovna mě nic nenapadá.

Vaše odpověď mě každopádně přivedla na píseň “Bros”, která je o tvé kamarádce z útlého dětství. Daří se vám taková přátelství udržovat?

Theo: Jo, to je zajímavá otázka. Je těžké si udržovat přátelství, musíte na tom tvrdě makat. Když nemůžeme naše blízké vídat často, musíme se aspoň snažit být s nimi v kontaktu denně.

A co nová přátelství, která získáváte na cestách, zdají se vám srovnatelně silná?

© Jan Kuča

Theo: Nová a stará přátelství mají různé atributy. A já je teď rozeberu. (smích)

Ellie: Netourujeme ještě tak dlouho, abychom to mohli posoudit. (utne ho)

Theo: Tak, vrátíme se příští rok do Prahy a řekneme ti víc.

Příští rok?

Theo: Já doufám, že ano.

V Česku byste rozhodně mohli headlinovat nějaký kvalitnější festival. Tourovali jste s kapelami jako CHVRCHES nebo The 1975, kteří se objevili třeba na Rock for People.

Theo: Osobně se obávam, že teď budeme mít hrozně práce, ale rozhodně bychom rádi přijeli hrát na jeden z vašich festivalů. Ne jako headlineři samozřejmě, to by bylo přehnaný.

Pracujete teď na vaší druhé desce. Ale například na Glastu jste ty písničky nehráli, protože jste měli strach, že si je někdo nahraje.

Theo: Pořád je nehrajeme live. Jsou ve velmi embryonální fázi.

Ale nenudí vás hrát stále stejné písničky?

Theo: Lidi je chtějí slyšet.

Ellie: Mě třeba štve, když se jdu podívat na kapelu, kterou mám ráda, ale oni nehrajou písničky, které chci slyšet, a za které jsem zaplatila.

Jednou jsi řekla, že se ti lépe tvoří, když jsi naštvaná, platí to?

Ellie: Větší poezie je v naštvaných a smutných věcech. Když jste šťastní, všechna klišé se stávají realitou, a vy nechcete psát klišé.

Theo: Je tak těžké napsat dobrý, veselý song.

Ellie: Muzika je pro naštvání dobrý kanál.

© Jan Kuča

Theo: Lepší než na ulici mávat nunčaky.

Nunčaky. Co vás štve na společnosti?

Theo: Málo nunčaků.

Jste na Žižkově, tady možná pár týpků se zbraněma potkáte.

Theo: A sakra! Jinak... Politický klima je teď dost ošemetný. Co se děje v Americe je nechutný.

Myslíte Donalda?

Joff: Spíš teď všechno vypadá, že nemáte správnou volbu, že obě dopadnou špatně, to mě děsí nejvíc. Volby v Británii po Brexitu nejsou o nic lepší.

Tady je to stejné. A něco osobního?

Theo: Já jsem docela osamělý. Navíc mám už asi tři týdny migrénu.

• Rozhovor (Josef Matejka, 27.12.2016 11:37) Reagovat

  „Hraje si na sebevědomou grungovou holku s prořízlou pusou. Ve skutečnosti je ale Ellie, tvář jedné z nejtalentovanějších kapel současné britské scény, zpomalená, znuděná, urážlivá holka, která se na novináře dívá z patra.“ Napsala autorka rozhovoru.
  Netušíme na základě jakých informací došla autorka k závěru, že si zpěvačka hraje na sebevědomou grungeovou holku s prořízlou pusou. Není přitom jasné, jak se musí člověk chovat, aby se o něm dalo prohlásit, že si hraje na sebevědomou grunge holku s prořízlou pusou.
  Tedy, že si hraje na něco, co ve skutečnosti není, takže není zřejmě sebevědomá grunge holka, holka snad asi ano, s prořízlou pusou. Jaká je skutečnost, nám autorka odhalí vzápětí. Skutečnost je taková, že zpěvačka je zpomalená, znuděná, urážlivá holka, která se na novináře dívá z patra. A basta. Taková je skutečnost.
  Čekal bych, že někdo, kdo sám sebe označí za novináře se vyhne tomu, aby svoje subjektivní pocity vydával za skutečnost.
  Asi nejsem někdo, kdo si hraje na sebevědomou grungeovou holku s prořízlou pusou, ale nevím jak bych v očích autorky obstál, pokud bych měl být účasten výše uvedeného rozhovoru.
  
  

  • Re: Rozhovor (Autor, 27.12.2016 13:30) Reagovat

    Josefe, každému rozhovoru předchází několikahodinová rešerše, kde se rozhodně Ellie netvářila tak, jako na nejméně tři novináře, s kterými v Česku mluvila, nebo spíš nemluvila. Takže proto slovo "skutečnost" oproti té skutečnosti, kterou předvádí na pódiu. Holka, která není schopná odpověděť celou větou na jedinou otázku, ani tu, která se týká písničky, kterou sama složila o své nejlepší kamarádce... si pak asi nezaslouží, aby se o ní v článku psalo, že je fajn, nebo snad ano? Bylo by to trošku nefér oproti těm interpretům, kteří rádi a ochotně komunikují.
    
    

    • Re: Rozhovor (Josef Matejka, 27.12.2016 18:06) Reagovat

      Pokud byste napsala, že zpěvačka během rozhovoru působila tak a tak, bylo by to v pořádku. Pokud na základě toho, jak na vás působila během rozhovoru, uděláte nějaký závěr a ten závěr vydáte za skutečnost, tak to vidím, jako problém. Jaká je skutečně? Taková, jak jste ji viděla vy? Tak dobře ji znáte?Spoluhráči z kapely by se s vámi shodli? I pro ně je to znuděná, zpomalená holka, která si na něco hraje? Jde o to, že svoje subjektivní hodnocení vydáváte za objektivní.
      Trochu to na mě působí, že k tomu přistupujete, jako někdo, kdo píše pro náctileté. Jestli je zpěvačka fajn, jestli řeší svůj vzhled, písnička o kamarádce...
      
      
      

• ... (knotková, 27.12.2016 12:54) Reagovat

  nechci nijak zpochybňovat tvé dojmy z Ellie. Na stranu druhou, jak nemá být otrávená, když se hned v první otázce opět řeší její vzhled a jak sexy na druhé pohlaví působí. Padla by taková otázka i v případě mužského interpreta? Asi těžko. U Wolf Alice je to už navíc takové rozhovorové klišé, kdy novináři nemůžou pořád nějak strávit, že je frontman holka a, ups, taky celkem pohledná. Takže se s ní nebavme jako s muzikantkou, ale dívejme se na ni opět jako na sexuální objekt. Neříkám, že je to přímo tvůj případ. Možná je Ellie v soukromí opravdu jenom příšerně prázdný a povýšený člověk. Začátek tohohle rozhovoru ale prostě taky nebyl nejšťastnější, toť vše.
  
  

  • Re: ... (Autor, 27.12.2016 13:40) Reagovat

    Nevím, jak dlouho jsi rešeršovala její rozhovory a vystupování ty, já několik hodin. A je zvláštní, že jsem na rozdíl od tebe na otázku o jejím pocitu na stagei ve smyslu, v jakém to zmiňuju já, nenašla.
    To, že je ve Wolf Alice frontmanka ona, dostalo z velké části kapelu tam, kde je. Podobně výrazná je frontmanka z Garbage, která se aspoň na rozdíl od Ellie nikdy nestyděla za to, že je holka.
    Jestli ti přijdou lepší rozhovory, které začínají větou - a jak se dneska máte a co plánujete? Neberu ti to.
    BTW - pokud vím, jsi z branže, takže je trochu zvláštní, že se negativně vyjadřuješ zrovna sem.
    Můžeš se zeptat dalších lidí, kteří s Wolf Alice rozhovor dělali. Její nepříjemný vystupování rozhodně nebylo určený jen mně a mojí otázce. Kdyby ano, vzala bych zpátečku já. :)
    
    

Blogísek ultrapopaře: Kdy konečně přestaneme otravovat s těmi Slováky? Už patnáct let na musicserveru každý leden vycházejí výroční albové žebříčky. Kromě pochval a nadávek na konečná pořadí se ale ze strany čtenářů vždy opakuje jeden dotaz, občas spíše až výtka - proč do české sekce... čtěte zde

Vydáno: 01.02.2025 18:00 v sekci Publicistika | Blogísek ultrapopaře

Fotogalerie: Nezapomenutelný večer s Lisou Gerrard a Julesem Maxwellem: "Burn" zazářil v Praze Lisa Gerrard, legendární zpěvačka Dead Can Dance, spolu s irským skladatelem Julesem Maxwellem přivezli do Prahy své nové album "Burn". Intenzivní atmosféra, propletená s intimními momenty, vytvořila jedinečný hudební zážitek. Z... čtěte zde

Vydáno: 01.02.2025 13:15 v sekci Naživo | Fotogalerie

8/10

Recenze: My Dva Trio nabízí na "Vystupovat!" milou muziku pro pozorného posluchače Opavská - dnes již spíše ostravská - formace My Dva Trio debutovala před čtyřmi lety bezejmennou deskou. Dočkala se vlídného přijetí a vzbuzovala slušná očekávání a naděje. Album totiž přineslo příjemný závan autorsky... čtěte zde

Vydáno: 01.02.2025 10:01 v sekci Recenze

Naživo: Papa Roach v Praze: Výroční nářez, který vrátil nu-metal do hry Papa Roach přivezli do Prahy k 25. výročí alba "Infest" nadupanou show a dokázali, že energie jim rozhodně nechybí. Mosh pity, vzpomínky na nu-metalovou éru i pocta Linkin Park - tahle jízda v zaplněné Sportovní hale Fortuna ukázala,... čtěte zde

Vydáno: 31.01.2025 15:46 v sekci Naživo

8/10

Hudba v tisku: Obsáhlá kniha "Down the Highway" se soustředí na pečlivou demystifikaci Boba Dylana Dylanovská literatura - ať už ta biograficky popisující, nebo interpretující - by už se dala počítat na metry. Zásadní a přínosný titul "Down the Highway" připravil v roce 2001 Howard Sounes. Loni kniha vyšla v doplněném vydání a... čtěte zde

Vydáno: 31.01.2025 08:00 v sekci Recenze | Hudba v tisku