Ještě před půl rokem jsem pěl ódy na to, jak je brooklynská kapela Cigarettes After Sex, v jejímž čele stojí muzikant Greg Gonzalez, úžasná svou lehkostí a nenáročností. To jsem si bohužel neuvědomil, že i ona má své datum spotřeby. Vrátit se po půl roce s dalším koncertem bez téměř žádného nového materiálu je odvážný krok. Obzvlášť, když celému vystoupení chybí jakákoli invence.

V březnu hráli Cigarettes After Sex v nejspodnějším patře Chapeau Rouge. Melancholická hudba rezonovala stísněnými prostory a vytvořila jedinečně intimní atmosféru. Rock Café je v porovnání s undergroundovým patrem Chapeau Rouge asi třikrát větší. Obliba kapely, která má ve svém repertoáru jen něco málo kolem deseti skladeb, je minimálně překvapivá. Opravdu je táhlá melancholie tak sexy? Nebo je to jen důvtipným názvem skupiny? Ať platí jedno nebo druhé tvrzení, koncert se opět podařilo vyprodat a to skutečně rychle.

Předskakující Tender zosobňovali jakoukoli průměrnou indiepopovou kapelu, která nikdy neprorazí, protože postrádá jakýkoli nápad. Hudební složka byla v prvních minutách zajímavá, celé to však následně pohřbil naprosto tragický zpěv. I přesto se však v publiku našli lidé, kterým se prvoplánové písně s přímočarými refrény líbily. S jistou nadsázkou by se Tender dali přirovnat například k českým Mandrage. Abych však hochům jen nekřivdil, jedna nebo dvě skladby byly celkem i zábavné.

Po krátké pauze už na pódium přispěchali Cigarettes After Sex v čele s charismatickým zpěvákem a kytaristou Gonzalezem. Hoši na nic nečekali a v klidném tempu odstartovali noirový večírek se vším všudy. Gregův procítěný zpěv se linul sálem a pohlcoval posluchače. Chapeau Rouge byla vzhledem ke své velikosti intimnější, avšak i prostory Rock Café kapele sedly.

Setlist nebyl ničím překvapivý. Cigarettes After Sex odehráli všech šest dosud vydaných songů. Opět zazněla novinka "Flash", kterou si hned několik návštěvníků pochvalovalo. "Nothing's Gonna Hurt You Baby" zpívalo publikum sborově. Několikrát se také dostalo na mávání zapalovačů nad hlavami. V přídavkovém bloku se jedna z fanynek odvážila vstoupit na pódium a vyžádala si píseň "Please Don't Cry" ze ztraceného alba "S/T".

Stejně jako před půl rokem i tentokrát to byl povedený večer s příjemnou hudbou a jedinečnou atmosférou. Popové balady posluchače vtáhly a nepustily. Škoda jen, že se brooklynští hudebníci od své poslední návštěvy nikam neposunuli a předvedli takřka stejnou show jako v březnu.