Jsou tomu už tři roky, co jsme se na musicserveru rozplývali nad překrásným albem "Mechanical Bull". Šestá deska Kings Of Leon nasměrovala po vlažně přijaté "Come Around Sundown" zpátky do středu zájmu fanoušků a skupina k ní vydala neuvěřitelných šest singlů. Jak jí to šlapalo na turné, jste se mohli dočíst v sérii reportáží, které jsme vám z něj přinesli, už na něm ale tři bratři Followillovi a jeden bratranec dávali dohromady nápady pro jejího následovníka.

Mechanický býk vznikal v poklidné atmosféře domácího studia v Nashvillu, kde se muzikanti poflakovali doma s dětmi a vždy k večeru zaznamenávali nové nápady, se sedmou studiovkou se ale formace rozhodla přijmout nové výzvy a zamířila nahrávat do L.A., kde vznikaly jejich první dvě kolekce. Vyměněn byl také dlouholetý producent Angelo Petraglia, který byl dosud přítomen u všech alb, a jeho místo převzal Markus Dravs, tedy člověk, jenž se významně podepsal pod úspěch "The Suburbs" od Arcade Fire, produkoval první dvě desky Mumford & Sons a mimo jiné se podílel na "Mylo Xyloto" a "Viva La Vida And Death And All Of His Friends" britských Coldplay.

"Nebyla to žádná sranda, museli jsme makat. Kolikrát už jsem byl unavený z toho přehrávání stále stejných songů znovu a znovu, dokud s nimi Markus nebyl spokojený," říká dnes zpěvák Caleb Followill smířeně. Změna prostředí a producenta se logicky podepsala i na celkovém zvuku nahrávky. Jižanský rock ustoupil do pozadí a ačkoliv je stále v některých skladbách přítomný a ke změně přízvuku frontmana pochopitelně také nedošlo, i Wikipedie už u žánrového popisu alba uvádí nejdříve pop rock a až poté jižanský rock.

Název "WALLS" je v promo materiálech označován jako zkratka k "We Are Like Love Songs", pokud byste za tím ale chtěli hledat nějaké hlubší poselství, ztráceli byste čas. Jedná se prostě jen o rozvinutí titulu na název o pěti slabikách, což je tradice, kterou Kings Of Leon drží už od počátků své kariéry.

Pro aktuální desítku skladeb je charakteristické, že se nebojí být aranžérsky bohatá, přesto však zůstává vyrovnanou sbírkou, kde na vatu není místo. Slabší momenty není snadné najít, pokud bychom ale museli nějaké zástupce vybrat, byl by to paradoxně úvodní singl "Waste A Moment", který za první ochutnávku z alba vybralo vydavatelství, doufajíc, že stadiónové halekání v refrénu zafunguje podobně jako před osmi lety u "Sex On Fire". To se samozřejmě nestalo a jen naiva by čekal, že držitelé sedmi nominací a tří cen Grammy ještě někdy natočí hit, který by úspěchy singlů z "Only By The Night" překonal.

Každý z nových songů má ale na albu svou důležitost a je jedno, za jak dlouhou dobu byl hotov. Jestli vznikal relativně svižně jako "Find Me" a na berlínské Lollapalooze odehraný "Over", či dokonce už během jediného dne jako "Reverend", nebo se naopak skládal ještě z odřezků předchozí kolekce, přepracovával se jako zrychlený "Waste A Moment", nebo se na něm dlouho a pracně pracovalo jako na titulním "WALLS".

Nejzajímavější genezi vzniku má ale určitě nejpřekvapivější účastník tracklistu, na perkuse a náladu Divokého západu hodně bohatá balada "Muchacho". Je to song o přátelství, konkrétně o jejich spolupracovníkovi, který jim dosud vyráběl všechny artworky na obaly alb, nedávno však zemřel a na "WALLS" už se tak nepodílel. Píseň však není zajímavá jen svým textem a kytarovým sólem, na nějž je Matthew Followill z celé desky nejpyšnější, ale tím, jak její vznik Caleb popisuje. "Složil jsem ji jednoho večera v hotelu v L.A. a když jsem druhý den ráno šel za klukama do studia a plný nadšení jsem jim popisoval, co ze mě vypadlo, přišlo mi, že mě vlastně ani moc neposlouchali. Spíše mě v podstatě ignorovali. Byl jsem z toho zklamaný, protože jsem z té písničky měl vážně radost, ale o pár dní později za mnou přišel náš producent a říká: 'Pojď to nahrát.' A já na to: 'Cože? Vždyť jsi to ještě ani neslyšel!' A on: 'To nevadí, ale slyšel jsem tebe, jak o tom vášnivě básníš.' V tu chvíli nám oběma došlo, že to bude vážně něco speciálního a pravdou je, že pro naše nové album je 'Muchacho' opravdu důležitý song."

Jak už ale bylo řečeno, výjimečnost jedné písně neznamená, že by ostatní strádaly. Aktuální singl "Reverend" má úžasný refrén, jeho předchůdce "Around The World" zase boduje plejádou perkusí, které připomenou "Done With It" od Kensington. Autoři dávného singlu "Spiral Staircase", který byl použit v PS3 exkluzivitě "MotorStorm", bodují i baladou "Conversation Peace", v níž Caleb prosí svůj protějšek, aby mu zkřížil cestu a mohli si tak promluvit. "Eyes On You" stojí na brumlající base a třeba "Wild" má perfektně načasovaný refrén, který vyvolává husí kůži. Největší peckou je ale stejně titulní balada "WALLS", v níž se zpívá o tom, že ne všechno můžeš zvládnout sám. Že musíš mít kolem sebe lidi, kteří ti pomůžou. Zda se jedná jen o takové obecné povzdechnutí, nebo se to dá vztáhnout i na Calebovy problémy s alkoholem, už se můžeme jen domýšlet. Jisté ale je, že tak niterná a citlivá skladba chytne za srdce jako máloco.

A o tom to vlastně všechno je. V jednom z aktuálních rozhovorů se basák Jared Followill nechává slyšet, že si je vědom toho, že se z nich stává zavedená, stará kapela, která už nemůže příliš experimentovat, a že sám nezná mnoho skupin, které by i na sedmé studiovce měly silný materiál. "Je to o tom, že mladí jdou stále dopředu a my musíme sakra makat, abychom si naše pozice udrželi a byli pokud možno pořád nejlepší". A protože "WALLS" je nejen výborná nahrávka, která svého předchůdce kvalitativně minimálně dorovnala, ale je to také jejich první album, které to v důležitých zemích jako je USA a Velká Británie vůbec poprvé dotáhlo až na první místo albového žebříčku, je zřejmé, že se jim to zatím stále daří.