Názory na skupinu Chinaski se liší jak mezi hudebními publicisty, tak mezi posluchači. Jedni ji mají za svérázný, sympatický, popově úderný soubor, jiní kapelou opovrhují coby komercí příliš stižené a ovlivněné umělce. Ať už je pravda na té či oné straně, nelze opomenout, že Chinaski patří mezi nejúspěšnější formace posledních let. Vždyť hity "Dlouhej kouř", "Jaxe" nebo "Klára" zná takřka každý a ještě dnes se s velkým ohlasem hrají v rádiích a na tanečních zábavách. Je už jaksi zvykem, že nová deska podobně populárních skupin se stává malou událostí, což s sebou nese krom recenzí také rozhovory. S Michalem Malátným (M) a Pavlem Grohmanem (G) jsem se setkal v jedné pražské asijské restauraci. Při pohledu na obal novinky "Originál" pochopíte, proč zrovna tam.

V rozhovoru pro vaše webové stránky jste uvedli, že byste rádi, aby deska "Originál" byla energičtější a rockovější než "Na na na a jiné popěvky". Podařilo se vám to?

G: Žádnej hard rock nebo heavy metal se tam nenalézá.

Dobrá, špatně jsem se vyjádřil. Předešlé album bylo hodně klidné a uvolněné. Jste spokojeni s tím, že novinka je přeci jen našláplejší?

G: V tomhle směru jo. Opravdu si za ní můžeme stát.

A s čím jste spokojeni nejvíc? Co vám na ní dělá největší radost?

G: Já osobně mám největší radost z písniček "Hurá do Chebu" a "Umělci z Prahy". Ale to je tím, že to jsou moje texty, a já jsem hrozně rád, jak k tomu kluci přistoupili a jak udělali ten zbytek. Ale mám radost i z jiných.

To znamená, že z některých radost nemáš?

G: Právě, že je to divný, ale není tam jediná písnička, která by mi vysloveně vadila. Jsou tam kousky, který mi nejsou v něčem tolik blízký, třeba pomalostí, ale nejsem holt v kapele sám. Je nás šest a jsme jako tým, takže to je jasný.

Máš ty, Michale, nějakou skladbu, která tě naopak štve? Ať kvůli obehranosti v rádiích nebo kvůli koncertům, kde ji vyžadují fanoušci?

M: To ani ne. Spíš mi vadí, když nějakou zahrajeme blbě. Jako že to neumíme. Jednu chvíli mě dost vadila "Klára". Přitom já tu písničku mám docela rád a kdyby to byla jenom jedna v řadě na desce, tak je to přesně podle mýho gusta. Ale teď už je úplně rozmydlená rádiama, takže tu jsem nechtěl hrát. Jenže jí nemůžeš nehrát, tak jsme jí hráli německy.

Máte už nějaké reakce (hlavně od fanoušků) na nový singl "Můj svět"? V hitparádě nejhranějších skladeb už se dostal do Top Ten. (Mezitím se písnička dostala až na první místo české rádiové hitparáda - pozn. red.)

G: Myslím, že se celkem líbí. Ale teď ještě nemá cenu se radovat, jak už máme vyhráno. Určitě je ale příjemnej signál, když něco natočíš po dvou letech a ono se to dostane celkem rychle do Top Ten.

Zdá se, že se i po těch všech úspěších dokážete radovat z úspěšné hitovky. Je ta euforie stejná jako v době "Dlouhého kouře"?

G: Já nevím jak Michal, ale když se "Dlouhej kouř" dostal na první místo, já dělal v reklamní agentuře a nějak mi to nedocházelo. Tehdy jsem makal šestnáct hodin denně a moc jsem nerozuměl tomu, jak se to stalo. Trochu mě mrzí, že jsem si to víc neužil, protože jsem měl jiný starosti.

V současnosti proto chceš dohnat ztracenou radost a úspěchy si pořádně vychutnat?

G: Přesně. Na desce jsme si dali hodně záležet a vzhledem k tomu, že vznikala v relativní pohodě, mám radost z toho, že práce má nějakou odezvu.

Jak se změnil váš přístup k hudbě od dob Starých hadrů? V písni "Lidi choděj do práce" zpíváte "nechybí nám informace / chybí nám motivace". Jeden by si skoro pomyslel, kdeže jsou ti chlapci, kteří toho "vypili právě tolik, že by to sotva přeplavali".

M: Vlastní procedura vzniku hudby nás baví pořád. Štvou tě ale všechny ty věci okolo, který se kupěj. Co jsme však zažili letos při natáčení desky, bylo poprvé. Nikdy jsem něco podobnýho nezažil. Radost z muziky mám vlastně pořád větší a větší.

Máte raději studiovou práci nebo koncerty?

M: Jednoznačně koncerty. My jsme živá kapela a koncerty jsou naše silná stránka. Nikdy se nám bohužel nepodařilo tu atmosféru dostat na desku a hodně lidí nám to vyčítá, ale s tím se nedá nic dělat.
G: Fakt jsme měli štěstí, protože lidi, který přišli nově do kapely, uměj opravdu hrát a i v těch starších věcech nacházej věci, který my s Michalem nemusíme vidět.
M: A protože jsou mladý, tak to pro ně není rutina. Baví je to.

Vás už muzicírování nebaví?

M: Pro mě osobně to rutina ještě není, protože se musím pořád něco učit.

Skupina November 2nd, která s vámi odehrála v roce 1999 šňůru čtrnácti koncertů, vydala před nedávnem debutovou desku. Saša Langošová se ale nechala v rozhovoru pro MusicServer slyšet, že rádia a vydavatelství jsou plná ignorantů. Souhlasili byste s ní?

G: To nejde říct takhle jednoduše. Nevím, s jakýma lidma pracovala, ale lidi, se kterýma my pracujeme, jsou super. Určitě si nemůžeme stěžovat na firmu, protože ta nám vychází vstříc. Možná máme štěstí.
M: To musí být postavený na vzájemný důvěře. A když jsi přesvědčenej, že jsou to ignoranti, tak se žádná komunikace nekoná.

Nemůžu se nezeptat na Petra Rajcherta. Když odcházel od skupiny, uvedl jako důvod divadlo, ale krátce poté vydal sólovou desku. Zaskočilo vás to?

M: No tak, my jsme byli překvapený, to jo...
G: Ale šli jsme se podívat na koncert! (smích)
M: Já jsem od něj slyšel jenom ty dva singly a viděl koncert, ale desku bych si měl poslechnout, že? (smích)

Natočili jste zrovna klip k "Mému světu", kde ho budou moct fanoušci vidět?

G: Měl by jít na O televizi a snad v našich třech klipovejch, ale dost hroznejch pořadech. (Taky ho můžete vidět přímo na MusicServeru tady - pozn.red.)

V minulosti režírovali vaše videa mimo jiné Jan Hřebejk a Vladimír Michálek, z čehož bych usuzoval, že vám na klipech docela záleží...

G: Tehdy to byla jiná situace. Ty klipy měly kde běžet, lidi se na ně měli kde podívat.
M: Ale nám je to dneska docela jedno. Na klipech nijak nebazírujeme.
G: Tehdy to bylo prostě prestižní natočit klip.

Děkuji za rozhovor.