Tublatanka je legendou, která by si po třiatřiceti letech aktivní činnosti zasloužila plnit stadiony. I tak je ale milé, že dokáže zavítat blíže ke svým fanouškům do odlehlejších končin kulturních domů. V jindřichohradecké Jitce je kulturních akcí pro letošní podzim naplánováno víc než dost, a ne ledajakých. Arakain, Slza, Lucie Bílá a nechyběla ani Tublatanka, která si pro své vystoupení vyhradila páteční - po propršeném týdnu relativně příjemný - večer.

Před startem turné se zpěvák Maťo Ďurinda dušoval, že koncerty budou mimořádně dlouhé, velmi energické a plnohodnotně rockové. A také plné emocí, potu a skvělých písní. Hned ze začátku se dá s klidem napsat, že vše bylo splněno, ale je ještě jedna věc, která je na hudebních koncertech velmi důležitá a nesmí se opomenout - zvuk. To je Achillova pata nejen starých kulturních domů a center plných různých přísálí, barů a podloubí, kde se zvuk tříští a velmi nepříjemně rezonuje. Zde si sedal celou polovinu koncertu a obzvlášť první písně byly hotovým utrpením. Ďurindovi nebylo rozumět prakticky ani slovo, různých rušivých pazvuků byla spousta, a tak se diváci, kterých přišlo zhruba pět set, rozezpívali až se skladbou "Dnes". V repertoáru zazněly třeba i staré klasiky "Kúpim si kilo lásky", "Dajte mi na to liek" i roky naživo nehraná balada "Spálená láska".

Zvuk, který nesl hlavní vinu na rozpačitém začátku vystoupení, se relativně usadil s akustickým setem, který Tublatanka pojala jinak než ostatní kapely. Žádné narychlo pojaté medley, tři písničky a šmytec. Maťo Ďurinda si pořídil novou dvanáctistrunnou elektroakustickou kytaru a na ní se rozhodl ukázat v plné parádě, jak zdatným hráčem je. Akustický set trval skoro půl hodiny a skladby jako "Bez Tvojej lásky", "Priateľ" a hlavně jedna z revolučních hymen "Loď do neznáma" dostaly publikum do varu. Ďurinda tenhle večer navíc zpíval naprosto skvěle, všechny výšky a falzety dával na první dobrou a bylo vidět, že je ve velké pohodě.

Publikum nevychladlo ani během dlouhých sól baskytaristy Juraje Topora a bubeníka Petera Schlossera. Zaznělo i několik "Šlabikárů", včetně zatím posledního dílu "Spomienky na Ďura Černého", a nádherná balada "Matka". Finále obstarala "Skúsime to cez vesmír" a "Pravda víťazí". Lidem se ale hned tak odejít nechtělo, proto si Maťo Ďurinda vzal ještě další z baterie svých kytar, která byla velmi efektně podsvícena, a zazněly tóny "Žeravého znamenia osudu".

Stejně jako Jožo Ráž s Elánem, ani Ďurinda s Tublatankou se nebojí říkat naplno své politické názory, což bylo patrné hlavně v protiteroristické písní "Svet v ohrození" a také v jednom z mála proslovů před finální písní základního setu. Zmínil, že zatímco za komunistů se kradlo, za kapitalismu se krade ještě milionkrát tolik, a zatímco naši dědové a babičky roky Československo budovali doslova holýma rukama, stačil okamžik a vše bylo za korunu zprivatizováno.

Tublatanka určitě nepatří do starého železa, energie má na rozdávání a nápadů taktéž. Nezbývá než přát fanouškům v ostatních městech turné lepší zvuk a kapele skvělé nápady na nový materiál.