Historie Grajcaru se začala psát už v devadesátých letech na Základní umělecké škole. V poslední prosincový den roku 2000 se sešli, aby společně oslavili konec kalendářního roku a u té příležitosti zjistili, že jim to spolu výborně ladí nástrojově i hlasově. Od té doby se datuje vznik kapely, jejíž název lze dohledat v jejich oblíbeném verbuňku "Kam sa ně ten grajcar děl".

Samozřejmě že prazáklad repertoáru kapely vždycky tvořily lidové písně z různých krajů. Postupem času ale pánové zjistili, že se velmi zajímavé cimbálové úpravy dají dělat i k písním z odlišných žánrů. Navázali spolupráci s Petrem Bendem, se kterým odjeli několik vánočních turné a nadále spolu čile spolupracují. Pavlu Helanovi hostují ve skladbě "Svaťba" na povedené desce "iBůh" a především díky spolupráci s těmito dvěma pány kapela s neutuchající chutí točí stále nové covery písní.

I na novém, již třetím albu "Folk'n'lor" (kombinace slov folklor a rock'n'roll) jich je pět a cimbalista Petr Zlomek, který má aranže jednotlivých skladeb na starosti, zde odvedl skvělou práci. Dokonalé vyhrávky v "Hotelu California" výrazně zlepšují dojem z limitovaného zpěvu a moravského přízvuku angličtiny Romana Hořáka a tvoří skvělou atmosféru dalších skladeb. Petr Bende svou cestu SuperStar okořenil v roce 2005 i hitem "Feel" Robbieho Williamse, kterému se moc hodí nový folklorní kabátek. Pavel Helan jako velký ctitel U2 zase dostal prostor na prezentaci "With Or Without You". Tuto verzi skladby chtěli interpreti zčásti ovlivnit Leonardem Cohenem, proto je Helanův zpěv ze začátku hodně hluboký a nesluší mu tolik jako barva hlasu, do které vystoupal v pozdějších taktech písně.

Vendula Příhodová se také proslavila díky talentové soutěži na Nově "Rozjezdy pro hvězdy". Tady jí na míru připadl největší hit Evanescence "My Immortal". Nezní sice tak naléhavě jako v podání Amy Lee, ale přesto je velmi slušivý. Patrně nejpovedenějším coverem je "Sway" Ilony Csákové. Její hlas zní velmi sebevědomě a hodně vyzpívaně.

Většina písní je však z lidového ranku, ale rozhodně nezní na jedno brdo. Grajcar vybral skladby, které má jeho publikum nejraději a hned v úvodní "Sú rodiče, synka měli" ukazují nádhernou sladěnost všech šesti hlasů a obrovskou energii. Precizně zvládnou čardáše, verbuňky, do táhlejších skladeb ("Bude večer") dají opravdu velkou porci citu, kterou každá lidová tvorba nesmí postrádat. Hity, které znají posluchači ze všech vinných sklépků, jako "Išiel Macek" či "Eště si já pohár vína zaplatím" jsou podány netuctově, s velkým elánem a grácií.

Velké plus má u recenzenta i nádherný lesklý digipack s krásnými fotkami Petra Omelky, které prezentují Grajcar v lidovém i rockovém outfitu. Grajcar není spolkem muzikantů - profesionálů, ale lidí, kteří si chodí rádi při práci zamuzicírovat, dělají to s velkou láskou a entuziasmem a opravdu umí hrát i zpívat. Nelze pochybovat, že o nich bude i nadále dobře slyšet a že své postavení jedné z nejpopulárnějších cimbálových muzik neztratí ani v budoucnu.