OneRepublic během dvou let absolvovali své doposud největší světové turné, které neminulo ani Českou republiku. Kdykoliv si našli volnou chvíli mezi zastávkami, věnovali se přípravě nové desky. Nahrávalo se v hotelových pokojích, tour busech, ale i v letadle a všude se co nejvíce snažili nasát atmosféru tamních měst a otisknout ji do nových písní. Hlavním cílem alba "Oh My My" je podle slov Ryana Teddera být co nejvíce moderní. Tudíž tu máme jak taneční electro, tak i velké hymny s mocnými refrény. Dávno pryč je doba, kdy to kapela roztáčela v pop-rockových vodách. I jejich největší vzor Coldplay, který nejčastěji citují, dávno zapomněl na alternativní hudební scénu a vesele a hlavně úspěšně plave v rádiovém mainstreamu.

Neustálé zmiňování Coldplay tu není bezpředmětné. Stačí si pustit kousky jako "Kids" nebo "Future Looks Good", které jakoby přímo vypadly z pera Chrise Martina. Podobné produkce se nezapřou. Někomu se můžou zdát jako pěkné vykrádačky, ale spíš se jedná o nalezení stejného směru. OneRepublic by se moc rádi dostali do pozice kapely, která hravě vyprodá desetitisícové sportovní haly a davy fanoušků budou jednohlasně zpívat jejich verzi popěvku oooh oooh oooh. Nakročeno mají dobře, otázka je, jestli to hudební svět přijme.

Deska "Oh My My" je čistokrevné popové album dnešní doby. Nechybí taneční kousky "Lift Me Up" nebo pilotní singl "Wherever I Go", které dají vzpomenout na dřívější hit "If I Lose Myself". Zajímavější jsou spojení rockových prvků s elektronickou hudbou. Písnička "Dream" začíná temnými riffy basové kytary, které na sebe postupně začnou nabalovat světlé electro melodie. Vůbec nejlepší je pak futuristická "A.I." Úvodní tóny znějící jako pomalé roztáčení cirkusového flašinetu se rozmáchnou do příběhu o možnosti lásky v kyberprostoru. Závěrečné outro pak doplnil svým hlasem i samotný Peter Gabriel. Zvuk Daft Punk připomene titulní "Oh My My", kde vypomohlo francouzské elektronické duo Cassius.

Ryan Tedder se nevyhnul ani gospelovským hymnám, které si už vyzkoušel na předchozí desce "Native". Podobné sbory, které znějí ve starší skladbě "Preacher", se objevují i v "Choke". Má pořádnou dávku patosu, ale husí kůži by nahnala kromě kostela i ve sportovní hale. Podobný ráz si nese i "Heaven", která patří k typickým závěrečným skladbám o víře v budoucnost.

"Oh My My" není žádnou revoluční deskou, která změní pohled na světový pop. Svým stylem a snahou o líbivost se až příliš blíží ke zmíněným hudebním velikánům. Občas si zopakují i své staré postupy, které se už jednou vyplatily. Ale když vše, co jste dosud znali o OneRepublic, hodíte za hlavu a zaposloucháte se do opravdu vydařených melodií, nemůže vás novinka nijak zklamat. Ostatně chtěli být moderní a z minulosti se nedá žít donekonečna.