Už při pohledu na přebal novinky se v porovnání s poslední, tři roky starou nahrávkou "Invisible Empire // Crescent Moon" leccos změnilo. Namísto atmosférického vizuálu se zasněným pohledem KT Tunstall tu máme barevný divoký cover v duchu Gnarls Barkley, který tak dokresluje popovou proměnu jednačtyřicetileté hudebnice.

Zatímco na minulém albu se snažila vyrovnat se smrtí svého otce a náročným rozvodem, což se ve zvuku a songwritingu skladeb silně projevilo, nyní ji nahrávání šestého počinu zachytilo v lepším období života. Touto deskou v sobě, dle svých slov, naplno probudila popového ducha, který v ní tkvěl již delší dobu. S žánrovou obrodou ji výrazně pomohl producent Tony Hoffer (produkoval například i "Sounds Of The Universe" Depeche Mode či "Junk" M83), který z umělců dokáže dostat maximum jejich možností.

Ačkoliv mluvíme o změně stylu, fanoušci se nemusí bát, že by se z umělecky oceňované hudebnice stala kopie Britney Spears nebo jiné mainstreamové hvězdičky. Kate Victoria Tunstall má i přes tanečnější feeling svých písní pořád ten procítěný plný vokál, kterým neprocházejí žádné triviálně nablblé texty na efekt, byť v některých písních volí odlehčenější motivy ("Hard Girls", "Evil Eye"). I do svižnějších, pro rádia snesitelných písní vkládá kus svého hudebního nadhledu, a tak ani jedna z písní kolekce není zbytečná nebo prvoplánově povrchní. Sem tam dokonce problesknou její tradičnější folkovější polohy (výborná "On My Star" či titulní "KIN").

Povedenou nahrávku navíc zdobí velmi povedený duet s Jamesem Bayem v baladě "Two Way", jedním z vrcholů celé novinky. Britský talentovaný zpěvák s ikonickým kloboukem navíc osobně podpoří část turné. Na albu, který si celé sama napsala, je však jediným hostem. Ostatně stejně jako na předchozích nahrávkách, kde měla vždy po jednom hostu. Bay tak navazuje na Howea Gelba a Steva Seasicka.

Tunstall po vydání svého zřejmě dosud nejlepšího počinu "Invisible Empire // Crescent Moon" dokonce zvažovala úplný odchod z hudení scény. Po odstěhování se do Los Angeles však na ni zřejmě zapůsobilo hřejivé kalifornské slunce a pozitivně ji naladilo do nové autorské práce. Možná i tamní životní styl ji nasměroval do přímočařejší tvorby, která je oproti předchozím dvěma deskám méně experimentálnější a ničím příliš nepřekvapí. Na druhou stranu jsou její popové rádiovky přijatelné i pro ne zcela mainstreamového fanouška. KT Tunstall je prostě dobrou skladatelkou a výraznou umělkyní, což dokázala i touto žánrovou obměnou, kterou ustála více než se ctí.