Freddie Mercury se narodil jako Farrokh Pluto Bulsara na ostrově Zanzibar. Od malička tíhl nejen k hudbě, ale umění jako takovému. Navštěvoval galerie moderního umění, miloval pop art a z malířů hlavně Francise Bacona. Vystudoval Ealing College Of Art, kde se seznámil s o rok mladším Jerrym Hibbertem. Právě on natočil videoklip k písni "Innuendo", titulní skladbě posledního alba, které vyšlo za Mercuryho života. Šestiminutový opus přinesl kapele hitparádový úspěch, přičemž rádiovým dramaturgům nevadila ani stopáž přesahující šest minut. Ve své délce "Innuendo" trumflo dokonce i slavnou "Bohemian Rhapsody". Nechybí v ní hard rock, opera ani prvky flamenca v podání fenomenálního kytaristy Yes Steva Howea.

---

Mercury poznal svoji osudovou ženu už v raných sedmdesátých letech. Mary Austin pomáhala zpěvákovi přežít chudé časy, kdy kapela ještě nevydělávala, ale bylo potřeba platit účty a za něco se najíst a napít. Prožili spolu šestiletý vztah a na to konto Mercury složil u piana "Love Of My Life". Brian May ji později přearanžoval pro svoji dvanáctistrunnou akustickou kytaru. Mary Austin se stala hlavní Mercuryho dědičkou a "Love Of My Life" si žije dál svým životem. Má spojitost i s tragickým letem raketoplánu Columbia v roce 2003, kdy ji jeden z astronautů Ilan Ramon nechal zahrát přímo v raketoplánu pro svoji ženu Ronu. Mnozí interpreti a kapely (mj. Scorpions, Extreme či Antonio Vega) ji natočili v nových verzích.

---

Ve skladbě "Love Of My Life" je verš "I Still Love You". Ten slouží jako pojítko k dalšímu hitu "These Are The Days Of Our Lives". Nostalgické ohlédnutí za Mercuryho životem složil bubeník Roger Taylor a dostalo se mu i klipu. Ten byl posledním, který Freddie natočil. Většina záběrů byla vytvořena 30. května 1991 a vzhledem k pokročilému stadiu Mercuryho boje s AIDS byla zvolena černobílá varianta. Vyšlo několik verzí videa a naživo si Queen už bez Freddieho zahráli a zazpívali píseň na jeho tribute koncertu o rok později, kdy za mikrofonem stáli George Michael a Lisa Stansfield.

---

Queen museli na začátku své kariéry prokázat obrovskou píli, entuziasmus, chuť a nezlomnost po prvních neúspěších. Do špičky světového rocku definitivně prorazili právě s touto skladbou. O její stopáži už byla řeč v souvislosti s "Innuendem", pouhé její nahrání však trvalo celé tři týdny. Kapela zde popustila uzdu všem svým nápadům a sama čekala, co nakonec z celého jejího snažení vznikne. Píseň s textem, který záměrně nedává příliš logiku, se stala hitem a v roce 1975 k ní vznikl snad úplně první hudební videoklip, který byl odvysílán v pořadu BBC "Top Of The Pops", kam se kapela nemohla dostavit. Nakonec při posledním koncertním turné v roce 1986 žala právě tato hymna největší úspěchy u fanoušků, proto si ji zde předveďme v obou verzích.

---

Mercuryho láska k opeře byla patrná už u skladby "Bohemian Rhapsody", proto nemohlo tolik překvapit, když se rozhodl natočit operní album s divou Montserrat Caballé. V roce 1987 se rozhodlo o tom, že letní olympijské hry budou pořádány v roce 1992 právě v Katalánsku a Caballé byla pořadateli oslovena k nazpívání titulního songu her. Jelikož už rok předtím mluvil fascinovaně Mercury o této operní hvězdě a měli za sebou už i osobní setkání, pozvala ho Caballé ke spolupráci. Vzešel z toho největší hit Mercuryho sólové kariéry a také celé album, které dostalo název právě po tomhle megahitu.

---

Jinak ovšem Mercuryho sólová kariéra nebyla takovou slávou. Ortodoxní fanoušky Queen štval zvuk nahrávek, který byl tak typicky charakterizovatelný jako osmdesátkové disko. Tupé dusání je slyšet i z jedné z mála hitových výjimek "Living On My Own". Singl původně vyšel v roce 1985 na albu "Mr. Bad Guy". V hitparádách ovšem zapadl a uspěla až verze od No More Brothers v roce 1993. Z klipového zpracování je jasně patrná Mercuryho záliba v různých party, kam se chodilo v převlecích, ale nechyběla ani nahota a vše, co k pořádnému slavení patří.

---

Už třetí píseň z alba "Innuendo" dokazuje, že Mercury při vědomí blížícího se konce psal snad ještě lepší písně než dřív. "The Show Must Go On" měla v sobě jasné poselství - neplačte, bavte se, život jde dál. May do ní při skládání hudby dal veškerý svůj rockový drajv a v pokročilém stadiu zpěvákovy nemoci měl obavy, aby Mercury své party uzpíval. Ten si ale pomohl několika panáky vodky a výsledkem je opus magnum. Song, který i pětadvacet let po svém vydání zní z rádií stejně často jako dřív a také jako jeden z premiérových odezněl živě v roce 1992 ve Wembley.

---

Věříte na zázraky? Queen patrně ano, protože tak pojmenovali v roce 1989 své třinácté studiové album a stejnojmenný pátý singl z něj, ke kterému natočili i kouzelný videoklip. Kouzelný proto, že v něm hrají malí kluci, kteří představují originální sestavu skupiny. Perfektně zmáknuté pohyby, image a do detailu vychytané outfity jsou poznávacím znamením tohoto videa. Ne, opravdu tu není žádná ratolest členů kapely, i když syn bubeníka Rogera Taylora Rufus dnes jezdí s Queen po koncertech. Nejvíc práce měli kostyméři s Rossem McCallem, který představuje Mercuryho snad ve všech jeho slavných érách, sedmdesátými léty počínaje a Magic Tour 86 konče. Tappování Paula Howarda, který hraje Briana Maye, taky jasně dokazuje, že chlapci své nástroje rozhodně nedrží poprvé v životě. Samotná píseň vzpomíná na různé především stavební divy světa a stýská si, že největším zázrakem by bylo ukončení všech válek a mír na Zemi.

---

Příběh klipu "I Want To Break Free" se odehrává ve dvou směrech. V tom prvním jsou členové Queen převlečeni za různé typy dam, co se týče vzhledu i věku. Druhá linka zase obsahuje baletní vložku Royal Ballet pod vedením Waynea Eaglinga. Skladbu napsal John Deacon a existují tři rozdílné verze. Singl slavil velké úspěchy po celém světě, i když byl videoklip vzhledem k určité kontroverzi na MTV zakázán. Přitom v porovnání s dnešní dobou jde poměrně o malichernost.

---

Milujete sport a ještě jste tento hit nikdy neslyšeli? Ale nepovídejte. "We Are The Champions" se dnes hraje po celém světě na různých sportovních akcích, v dobách, kdy naši hokejisté vyhrávali na světových mistrovstvích jednu zlatou za druhou byla u nás slyšet do zemdlení. V roce 1994 byla oficiální hymnou Mistrovství světa ve fotbale v USA. V roce 1977 vyšla na albu "News Of The World" a potvrdila tím neuvěřitelně silný začátek desky, kterou otevírala Mayova vypalovačka "We Will Rock You". Tradičně právě s ní kapela končila svá koncertní vystoupení. Video bylo natočeno 6. října 1977 v New London Theatre Center za účasti členů kapelního fanklubu.

---

A na závěr jeden bonus. Po smrti Freddie Mercuryho se samozřejmě hojně spekulovalo, jak a zda vůbec pokračovat v kariéře kapely. Na místo frontmana padala spousta návrhů, spousta jmen. Několikrát zmiňovaný vzpomínkový koncert, který se konal zhruba půl roku po Mercuryho smrti ve Wembley, nabídl odpověď na otázku, jaká alternativa by byla nejvhodnější. George Michael předvedl s Londýnským gospelovým sborem naprosto úchvatnou verzi "Somebody To Love". Výraz ve tváři kytaristy Briana Maye poté, co osmdesátitisícové publikum na Michaelovu výzvu "somebody toooo..." odpovědělo sborově "looove" hovoří za vše.