Místem konání je třeba rozhodně začít. Industriální prostředí haly Pragovka na Kolbenově ulici v Praze dosud nepatřilo mezi oblíbené destinace zahraničních umělců a jistě se našlo velké množství těch, kteří jej navštívili úplně poprvé. Dostupnost až na přecpané tramvaje po skončení koncertu problémem nebyla, vyváženost zvuku kupodivu taktéž nerušila, zamrzelo však pódium, respektive jeho výška, která mohla mít vliv na to, jak jste si koncert užili. Relativně úzkou halu lze rozdělit na dvě části. A zatímco v kotli pod pódiem jste si mohli show užít naplno, vedle zvukařského pultu a dále za ním to už tak slavné nebylo. Přes pult a jeho obsluhu nebylo na Skrillexovo pódium vidět, ani když vám do dvou metrů mnoho nechybí. Kdo se tedy do kotle neprocpal, měl díky nízko položenému pódiu a obrazovkám z celého večera spíše jen audio zážitek.

Pokud jste se však alespoň na část vystoupení do kotle dostali, mohli jste sledovat jednoho z nejzajímavějších producentů současné elektronické scény pěkně zblízka. Kdo čekal můstek podobný mimozemské lodi, s jakou dřívější člen metalcorové skupiny From First To Last objížděl svět v době, kdy u nás hrál naposledy, nedočkal se. Stůl s vybavením, pár projekcemi a velkou světelnou a laserovou show musely stačit. Atmosféra srovnatelná s tou na Rock For People se samozřejmě také nekonala, ale že by nedávný spolupracovník Korn i Bring Me The Horizon něco tak unikátního a neopakovatelného jako tehdejší improvizovaný festivalový set překonal, nečekal snad nikdo.

Lamentovat však nebylo třeba, jakmile se po řadě supportujících DJů o jedenácté večer zjevila za pultem silueta drobného, sotva osmadvacetiletého muže, začal večírek, na nějž mnozí čekali i několik let. A byla to pořádná sauna. Set, v němž nebyl prostor na oddych, byl orámován největšími hity součaného uskupení Jack Ü, v němž se člen dua Dog Blood sešel s Diplem. Začal jej singl "Where Are Ü Now", jenž pomohl kariéře Justina Biebera víc než stohy brazilských prostitutek posílajících do bulváru after-sex selfie, a zakončení hodinu a půl dlouhého vystoupení se neobešlo bez hlasu Kieszy v písni "Take Ü There", která se postarala o jakousi renesanci umělcovy kariéry.

Mezi nimi došlo například na útržky "Ease My Mind", v "Make It Bun Dem" se rozeznělo reggae v podání Damiana Marleyho a v "Breakn' A Sweat" se skladba prolnula se "Summer" Calvina Harrise. Ze známých singlů mimo Skrillexův záběr zněly halou zremixované verze "Nobody To Love" Sigmy, "How Deep Is Your Love" taktéž od Calvina Harrise, "Promises" od konkurenčních Nero nebo přídavek, v němž asi mnohé zarazili System Of A Down a Queen, jejichž "Bohemian Rhapsody" se následně překlopila do hymny "Bangarang", vrcholu večera. Ve světě dubstepu je holt možné všechno, pravidla nebo zvyklosti neexistují. "Miluju, že to, co vytváříme, se může v kterémkoliv momentě totálně změnit," nechal se nedávno slyšet, a vystihl tím tak přesně, o čem jeho koncertu jsou.

Může vás sice bavit sledovat, jak si nenápadný chlápek vyskakuje na stůl a z něj hecuje lidi ve zcela promáčeném oblečení. Můžete také s chutí sledovat, jak obdivuhodné sjednocení hudby, videa a světel Sonny John Moore má. Vůbec nejlepší je ale myšlení úplně vynechat a jen tak bezděčně pařit v kotli s ostatními. A užívat si ty momenty, kdy Skrillex přechází z jedné stopy do druhé. Nečekaně, agresivně a přesto přirozeně. To je totiž na dubstepu nejen z jeho dílny to nejlepší. Že nikdy nevíte, co přijde v další minutě. A že se na něj perfektně tancuje.

V článku jsou použity ilustrativní fotografie z oficiálního Facebooku interpreta.