Festival Colours Of Ostrava výbuchem konfet odstartoval svůj patnáctý ročník na hlavní scéně s početným uskupením Treacherous Orchestra, kteří, ač pochází především z Glasgow, komunikovali s publikem lámanou češtinou a v průběhu svého intrumentálního setu postaveného na píšťalách, dudech, houslích a obecně tradiční irské hudbě postupně zaháněli mraky. Ty se nad Ostravou hnaly už od předcházející noci a vydatné srážky nadělaly v areálu paseku.

Že chvíli potrvá, než se rozbahněné prostranství kolem Full Moon stage něčím zakryje, se dá ještě pochopit, že ale organizátoři jednoho z největších festivalů u nás, jenž se pyšní tunou ocenění a hromadou sponzorů, nedokážou ani po pěti letech od přestěhování do areálu v Dolních Vítkovicích udělat něco s tou hromadou kamení, aby návštěvníci neměli nohy jako jehelníčky, nad tím už zůstává rozum stát.

Hudební program každopádně pokračoval s výtečnými alternativními indie-rockery Nothing But Thieves a také s australskými psychedeliky Tame Impala.

Po nich se návštěvníci rozutekli po menších scénách. Na Full Moon stage na svůj superstarovský původ nechávala zapomínat Polka Brodka, nebyl to však žádný zázrak a mnohem zajímavější věci se děly jinde. Na Drive stagi, která se ze stanu proměnila v klasickou velkou scénu, hráli britové Skinny Lister a jejich euforická směs ostrovních hospodských odrhovaček trochu ve stylu Dropkick Murphys rozdivočela všechny, kteří u Tame Impala marně hledali zpěvné refrény.

Ještě lepší hudební zážitek ale přichystali svým posluchačům navrátilci Slowdive. Jedni z předních britských představitelů resuscitujícího se žánru shoegaze se po vzoru My Bloody Valentine předloni vrátili na scénu a podle svých vlastních slov byli šokováni zájmem, který o ně i po dvaceti letech neaktivní kariéry byl. "Něco se děje...", říkal si tehdy překvapeně kytarista Nick Chaplin, když jeho kapele nabídli hraní na největší scéně na Primaveře a lístky na menší show v Londýně zmizely během pár minut. I zájem o Slowdive tak nakopl další veterány žánru, aby se vrátili k muzice, můžeme tedy jen doufat, že Ride či Lush brzy uvidíme i u nás.

Zájem by o ně každopádně byl, až na velkou kaluž před scénou ArcelorMittal bylo prostranství slušně zaplněno a i když zpěvačce Rachel Goswell, jejíž uhrančivý hlas můžete znát i z posledního alba Editors, třpytící se svršek příliš nelichotil, hlas měla i pod nánosem zefektovaných kytar stále silný a jistý. Muzikanti čerpající i z dream popu a alternativního rocku zkrátka neztratili nic ze své naléhavé podmanivosti a nezbývá než doufat, že nás nakonec přece jen potěší i slibovanou studiovou novinkou, s níž by se k nám mohli zase vrátit. Protože ačkoliv set na Colours Of Ostrava v podstatě neměl chybu, představa o koncertě Slowdive někde v klubu vyvolává na zádech příjemné mrazení.

M83 je kapela, do níž její předák Anthony Gonzalez promítl své okouzlení osmdesátkovými synťáky, velkolepou filmovou muzikou a kýčovitými sóly na saxofon. Galaxie, do které své publikum přenášel na Colours, vyloženě evokovala sci-fi spektákly posledních let a to třeba i včetně "Nevědomí", k němuž spolu se Susanne Sundfør, jenž na Colours vystoupí dnes, složil hudební doprovod. Jeho vystoupení k albu "Junk" bylo doprovázeno pestrobarevnými projekcemi, zkreslenými vokály a dlouhými instrumentálními kusy, které byly v přibližně v polovině pročísnuty dvojicí největších hitů. A jak synthpopová hymna "Midnight City", tak letošní nasládlý hit "Go" publikum probraly ze zasnění se z okázalosti předchozích věcí k nadšenému tanci. Svůj podíl na tom jistě měla i půvabná vokalistka Mai Lan, která svým hlasem doprovodila několik skladeb a potvrdila, že je jen otázkou času, než se i díky prvnímu sólovému zářezu "Technique" prodere k ryze sólové kariéře, kde by mohla konkurovat třeba takové MØ.

V pátek čeká ostravské barvy kapela Of Monsters And Men, zpěvačky ANOHNI, Aurora nebo polský folkař Fismoll. Zůstaňte s námi.