Kanadská parta Thousand Foot Krutch z Peterboroughu funguje od roku 1995 a patří mezi nejvýraznější představitele takzvaného křesťanského rocku. Oproti klidnějšímu předchůdci "Oxygen: Inhale" znovu rozžehla kytary a nahrála hutnou hitovou desku "Inhale".
8/10
Thousand Foot Krutch - Exhale
Vydáno: 17.6.2016
Celkový čas: 44:58
Skladby: Running With Giants, Incomplete, Give Up The Ghost, A Different Kind Of Dynamite, The River, Push, Off The Rails, Adrenaline, Lifeline, Can't Stop This, Born Again, Honest
Vydavatel: The Fuel Music
Thousand Foot Krutch před dvěma lety překvapili klidnější nahrávkou "Oxygen: Inhale", která názvem slibovala další pokračování.
Nadechnutí kanadské party nevyznělo špatně, nicméně mnohým fanouškům měkčí tvář skupiny přece jen nevyhovovala. Kapela, která vždy sázela na dynamický zvuk plný výrazných kytarových riffů a až stadiónových refrénů, naštěstí s novinkou opět mocně vydechla. Navíc s pěkně nabroušenými zuby.
Osmá řadovka v mnohém připomíná zásadní album "Welcome To The Masquerade" z roku 2009, díky němuž Thousand Foot Krutch znovu probudili do té doby spíš stagnující kariéru. Aktuální nahrávka zachytila skupinu v opravdu dobrém rozpoložení. Dvanáctka písní v žádném momentě nespadne pod autorský průměr a naopak nabízí mnoho prvotřídních rockových pecek přesně v duchu dosavadní tvorby kanadského tria.
Prvním vrcholem je hned úvodní skladba "Running With Giants" s masivním nástupem hutných kytarových riffů frontmana a jediného původního člena kapely Trevora McNevana. Ten opět svým vokálem sice nijak neexceluje, odvádí pro něj ale obvyklý standard. Na skutečnosti, že hudba Thousand Foot Krutch nikdy nestála na nikterak osobitém projevu vokalisty, si ostatně fanoušci po letech zvykli.
Po textové stránce se žádného překvapení nedočkáme. McNevan si ve většině skladeb přichystal lehkou agitku o významnosti Boha a vztahu člověka k němu. Nejzajímavější text nabízí výborná skladba "Give Up The Ghost" s rezonujícími kytarami a hymnickým refrénem. Pojednává o unaveném člověku, který celý život kráčí po cestě spolu se strachem z duchů. I tady je opěrným bodem téma víry v Boha, nicméně obratně zakomponované do příběhu.
Teprve spolu s písněmi "A Different Kind Of Dynamite" a "The River" přichází na řadu nejvýraznější hity alba, spolu s explodujícími refrény a drtící rytmikou dua Joel Bruyere / Steve Augustine. Naopak mírným zklamáním je svižná "Push", která až příliš připomíná cokoliv z "Meteory" slavnějších
Linkin Park. Vrcholnou éru nu-metalu pak připomenou i výborné kusy "Can't Stop This" a "Adrenaline". Obě ve svém závěru jinak vesměs konzistentní album sympaticky oživují.
Producentem se stejně jako na minulé desce stal Aaron Sprinkle, který s kapelou spolupracoval na ještě dalších třech studiovkách, mimo jiné i na již zmiňované "Welcome To The Masquerade". Je vidět, že spolupráce funguje a zkušený Sprinkle, který produkoval např. desky kapel
Anberlin či Hawk Nelson, umí z tria dostat jen to nejlepší.
Thousand Foot Krutch jsou typickými zástupci kanadské rockové, potažmo hardrockové scény a patří mezi stabilní pilíře, které se sice žánrově příliš neohýbají, ale představují pro své fanoušky kvalitativní jistotu. Novinkou "Exhale" navíc standard své tvorby přesáhli a natočili jeden ze svých lepších počinů. Českými fanoušky zatím nepříliš objevená kapela má tak další šanci prorazit i u nás v srdci Evropy.
-
Díky za recenzi TFK na musicserveru!! (DDD, 19.07.2016 00:20) Reagovat
Jak předznamenává titulek, jsem rád, že Thousand Foot Krutch se objevili na jenom z předních hudebních serverů u nás (odpůrci ať si třeba odfrknou), třeba jim to pomůže ve zviditelnění se, zasloužili by si to, jsou výborní.
Jinak jako dlouholetý fanoušek TFK se chci podělit taky o svůj názor na ,,Exhale". Album není špatné, jedná se o poměrně fortelný rockový kousek, minimálně lepší než poslední popina ,, Oxygen : Inhale ", ale po kompoziční stránce určitě zaostává za několika svými nesrovnatelně lepšími předchůdci. U několika písní chybí napětí, dramatická výstavba a patřičná gradace, zdá se, že krátká tvůrčí pauza by kapele prospěla, možná by stačilo trochu prodloužit interval mezi další řadovkou a nechat dozrát dobré nápady.
Každopádně TFK inhalujte, vstřebávejte, poslouchejte, neprudících kvalitních kapel nesoucí pozitivní poselství není mnoho. Pro hodnotnější seznámení s kapelou doporučuji víc alba ,, Welcome to the Masquerade", ,, Phenomenon", ,,The Art of Breaking" nebo ,,The End Is Where We Begin".
Kvalitní hudbě zdar!
-
Druhý dík za recenzi :) (Dex, 20.07.2016 21:15) Reagovat
Velmi mile mně překvapilo, že se TFK dostali do recenzí na musicserver! A s recenzí v podstatě i souhlasím, i když moje nadšení je o něco málo menší. Ale skutečně jen o málo.:) Podle mého názoru nejlepší album, které TFK vytvořili, je The End Is Where We Begin (když pominu Phenomenon, od kterého už mnoho vody uplynulo a nepřijde mi relevantní srovnávat dvě od sebe tolik časově vzdálená alba, když skupina prošla znatelným vývojem), je to i poloha, ve které je slyším nejradši, a i když je Oxygen: Exhale pořád o třídu lepší než Oxygen: Inhale, pořád tomu ještě něco chybí.
-
bohužial je to iba priemerné (Maťo, 07.08.2016 00:54) Reagovat
chýbajů tomu výrazné melódie