Při příležitosti výročí možná největšího dramatika vůbec, Williama Shakespeara, zhudebnil jeho sonety americko-kanadský skladatel Rufus Wainwright. Hovoří v nich o zodpovědnosti, lásce, nutnosti darovat život dětem, ale třeba také o prohnilosti světa. Jde o kouzelné spojení hudby a poezie.
9/10
Rufus Wainwright - Take All My Loves
Vydáno: 22.04.2016
Celkový čas: 52:26
Skladby: Sonnet 43, When Most I Wink (Sonnet 43), TAKE ALL MY LOVES (SONNET 40), Sonnet 20, A WOMAN'S FACE (SONNET 20), For Shame (Sonnet 10), Sonnet 10, Unperfect Actor (Sonnet 23), Sonnet 29, When in Disgrace with Fortune and Men's Eyes (Sonnet 29), Sonnet 129, Th'Expense of Spirit in a Waste of Shame (Sonnet 129), All Dessen Müd (Sonnet 66), A WOMAN'S FACE - REPRISE (SONNET 20), Sonnet 87, Farewell (Sonnet 87)
Vydavatel: Universal
Rufus Wainwright nepatří v Česku k nejpopulárnějším hudebníkům. Není divu - svou tvorbu často podává náročnější formou (operou) a obecně představuje spíše intelektuální větev moderní hudby. Kouzlo jeho díla spočívá v tom, že do tak vysokého (můžeme-li tedy o hierarchii umění vůbec mluvit) uměleckého formátu, jako je opera, dokáže zakomponovat daleko přístupnější rockové až popové aranže. Výsledná směsice pak hraje na všechny lidské smysly. To ostatně platí i pro jeho nejnovější počin "Take All My Loves: 9 Shakespeare Sonnets".
Už dle samotného názvu si lze snadno domyslet obsah - Wainwright se nepustil do ničeho jiného než do zhudebnění nádherných sonetů anglického renesančního dramatika Williama Shakespeara. Není tak náhodou, že deska vychází v roce, kdy si celý svět připomíná 400 let od jeho smrti. Wainwrightovi jeho sonety opravdu sedly. Přistupuje k nim totiž přesně tak, jak bylo řečeno o kousek výše: totiž formou koláže kombinující
vysoké a
nízké. Na desce tak vedle sebe fungují operní pěvkyně Anna Prohaska, uhrančivá
Florence Welch či herečka Helen Bonham Carter. Stejně tak se tu proplétají opera a poprockové balady.
Tím seznam vystupujících nekončí, jeho kompletní výčet však není tím podstatným. Důležitější je, že Wainwright vzdal hold dramatikovi tím nejkouzelnějším a
nejnadčasovějším způsobem, jakým mohl - uměleckou úctou, pokorou, uvědoměním si Shakespearova významu a vznešenou formou. Skoro hodinová stopáž je navíc díky neustálým žánrovým obměnám (operní "Sonnet 43", rockový "Sonnet 23" a třeba až popový "Sonnet 20" se zpěvem samotného Wainwrighta), které jsou navíc prokládány čtením Shakespearových sonetů samotných, nesmírně dynamická.
Není však třeba si nic nalhávat - "Take All My Loves: 9 Shakespeare Sonnets" je pro běžného posluchače (zvláště pak vychovaného kabátovským
"v pekle sudy válej") prakticky nestravitelné. Ale dá-li mu potenciální zájemce šanci, objeví dílo geniálního skladatele, který si navíc nesmírně cení práce dávno zesnulého kolegy génia. Uvědomuje si jeho význam pro kulturu jako takovou a vzdává mu tu nejlepší poctu. A právě to činí z Wainwrighta novodobého hudebního velikána.