Pamatujete si, co jste dělali v létě roku 2008? Joseph Mount byl venku a honil se za fantomem víkendu. Protože to ale dopadlo asi trochu jinak, než si představoval, vrací se do něj o osm let později, na pátém studiovém albu svého elektronického projektu Metronomy.
Bez nadsázky lze říct, že Británie je továrnou na velká indie jména. Kolik z nich ale dokáže přežít hype úspěšného debutu a ve zbytku své kariéry zajímat i někoho dalšího než jen hrstku hardcore fandů? Jestli je někdo jistotou a supernovou na nebi nezávislé muziky, tak je to jednoznačně Joseph Mount a jeho elektronický projekt
Metronomy. A je úžasné, jak ho nechává vyrůstat. Po průlomovém
"Nights Out", jež bude navždy zakonzervované ve zlatém fondu nu-rave éry, se vytasil s "The English Riviera", jedním z nejlepších popových alb aktuální dekády. Před dvěma lety pak
ukázal, jak moc stylově a nepateticky můžou znít milostná stýskání, když je opatříte příjemným psychedelickým nádechem a retro patinou šedesátek.
Mount nedokáže postávat na místě a neustále se muzikantsky někam posouvá. V aktuální "Summer 08" jen vyměňuje progresi za regresi a ohlíží se do minulosti. Nejen do léta s nulou a osmičkou na konci, ale na všechny hudební zastávky, jimiž si Metronomy prošli.
Prohlášení, že se bude jednat o revizi "Nights Out", bylo proto tak trochu zavádějící, stejně jako úvodní
diskoo znělka s charakteristickou basovou linkou "Old Skool". Zvukově se skutečně nejedná o
Noci venku 2. Pokud se Mountem avizovaného označení sequel nechcete vzdát, pak počítejte s pokračováním, které se dějově skutečně posunulo a postavy prodělaly vývoj, nikoliv s opakováním triků a hlášek, jež bodovaly kdysi. Jistěže zde najdete nespočet upomínek na tu báječnou
noughties párty, ale stejně tak na vás místy problýskne slunce
anglické riviéry a ukápne slza
milostných dopisů.
Mount se sice vrací na místo činu, ale se svým třiatřicetiletým já. A vrací se sám. Jako srdce projektu měl zřejmě pocit, že se tím
znovu a jinak musí projít bez svých spoluhráčů. Dle jeho slov je one-man show novinka a s ní spojena koncertní pauza ale i kompromisem, jak utišit tvořivou krev, a zároveň si dát přestávku od aktivního muzikantského života plného cestování.
"S minulým albem jsme toho hodně nacestovali, takže si teď můžeme dovolit oddech. Já mám děti, Gbenga má dítě, Oscar se přestěhoval do Ameriky, Anna cvičí jógu. Nechci nijak ustat s nahráváním nového materiálu, takže kdybychom si nedali přestávku teď, kdy potom?" řekl v rozhovoru pro NME.
Leitmotivem alba je otázka: Co kdybychom se mohli vrátit v čase a udělat některé věci s naším dnešním, vyspělejším a sebevědomějším já? Tato lákavá možnost zůstává v běžném životě pouze v říši představ. Ve světě umění však není nic jednoduššího, a Mount se proto vrací na dálnici posvěcenou nocí a mládím, na cestu hnanou ideály a nadějemi, které dosud nezkalilo palčivé světlo nemilosrdného rána.
Interpret nejspíš poctivě zkoumal možnost takového návratu. Hned v úvodní "Back Together" posluchači názorně předvádí, jak se chovat, dostanete-li podobnou příležitost. Již sebejistý a nedržený studem jde během rozverného mejdanu k objektu svých tehdejších tužeb a bez okolků jí z nabitého diáře nabízí čas společné schůzky. A vytoužená slečna, snad omráčená nenadálou ambiciózností kluka, kterého si dost pravděpodobně ani nepamatuje, pochopitelně přijímá. A kdo ví, třeba by přijala i před těmi lety, ale kdo na to měl najít odvahu?
Po bitvě s ranou dospělostí je ale každý generál. I tak se muzikant nemůže plně zbavit svých starých zmatků. Třebaže spousta věcí vypadá nyní idylicky, dokáže prohlédnout jejich nablyštěný povrch a vidí, jak moc jsou ve skutečnosti prázdné. "Old Skool" tak rázem dostává hořkou pachuť. Rozpolcenost jedince, který je součástí něčeho, co ho vlastně odpuzuje, výstižně dokládá i doprovodný videoklip. Jak hluboce může člověk pro dosažení společenské prestiže klesnout? Není život nočního dravce, který své obětí odkládá i s prvním slunečním paprskem, vlastně ubíjející ("Night Owl")? Proč jeden z nejlepších letošních duetů "Hang Me Out To Dry", servírovaný s účastí
Robyn a poetikou nočního města ze skladeb
M83, posluchače vrhá do melancholie, když to má být přece oslava mladé lásky? Jak koresponduje cynismus "Love's Not An Obstacle" se zamilovaným úpěním v závěrečném "Summer Jam"? Napříč šňůrou písní "Summer 08" vyvstávají otázky, které tak úplně nepřizvukují zábavnému navštívení památného léta.
Jinými slovy, jsou to stále ti stejní Metronomy, jak je mají příznivci rádi. Nostalgičtí, ale pořád cool. Zasmušilí, ale s ironickým úšklebkem. A především - stále servírující kvalitní výživu pro vaše uši.