V uplynulém roce vydali Florence And The Machine řadu klipů z alba "How Big, How Blue, How Beautiful", které byly natočeny pod taktovkou Vincenta Haycocka. V "Ship To Wreck" jsme Florence zastihli zápolící se zhoubným vztahem, v "Delilah" zase čelila skřetovi. Podobných juxtapozic jsme se ostatně dočkali i ve vizuálním doprovodu k "St. Jude" či "What Kind Of Man". Všechny tyto snímky byly nyní spojeny v krátký film "The Odyssey", jenž zahrnuje nové scény, které tak tmelí veškerý materiál v dějovou linku. Jednu z nových kapitol tvoří právě "Third Eye".

Odysseia, stejně jako ona báseň od Homéra, je cestou. V tomto případě osobní cestou za najitím sebe sama po bouřlivém rozchodu. Každý úder představuje scenérii, v jejímž popředí zpěvačka bojuje. Z náručí cizinců se v klipu k "Third Eye" vždy včas vymaní a v nočních uličkách za doprovodu pulzujících bubnů, které nejsou nepodobné hlavní lince "Heartlines", věnuje text své písně v závěru především sama sobě v téměř motivačním hymnu skrze slova: "Nemusíš být duchem mezi žijícími."

Vizuální stránka klipu odpovídá rukopisu anglické kapely - prázdné ulice, potemnělá zákoutí, neonové zářivky klubů, emotivní tanec a nekončící prostřihy, které nás v závěru zavedou na pódium před dav rozbouřených fanoušků.

Florence Welch se při tvorbě svých vizuálů vždy ubírala tou nejumělečtější možnou cestou a není tedy překvapením, že projekt "The Odyssey" opět nezklamal.

8/10