Když vám život nadělí citróny, udělejte z nich "Lemonade". Když vám život nadělí nevěru, proměňte ji v opěvované album. Samozřejmě pomůže, pokud budete Beyoncé. Nenechte se zmást, nový vizuální počin není bulvárním povyražením bohaté zpěvačky, ale surovou, nepřikrášlenou zpovědí o zlosti a odpuštění.
Beyoncé. Beytwice. Jedna z nejvlivnějších a nejopěvovanějších hudebních osobností současnosti zvládla již potřetí během tří let navrhnout a zrealizovat projekt v téměř úplném utajení. V utajení také uchovává svůj soukromý život a s úsměvem na tváři nekomunikuje s médii. Možná právě proto byl internet před pár lety natolik zaujat a pobaven incidentem ve výtahu, kdy si
Solange s manželem své sestry rozhodně nebrala servítky a rozdávala kopance a facky. "Lemonade" je fackou a kopancem, které nyní uštědřuje sama
Beyoncé. Všechny dílky jako by do sebe zapadly právě vydáním extrémně intimního alba, které poskytuje až voyeurský náhled do soukromí vztahu popové divy a rappera. Nově je dostupné nejen na platformě Tidal, ale také na iTunes.
Vzhledem k precizním podmínkám, za kterých nahrávky Beyoncé vychází, a vlivu, kterým vládne, je nutné mít neustále na paměti, že nám zpěvačka skrze své texty říká pouze to, co chce, abychom slyšeli.
Faktem ovšem zůstává, že, speciálně pro jedince, kteří kdy nevěru zažili, bude znít první polovina desky lahodně, nehledě na povahu zvuku. Díky skvělé produkci ovšem "Hold Up" a "6 Inch" představují nejpůsobivější hudbu, kterou zde interpretka přednesla. Rostoucí kadence a žargon pouze přispívají k již mocnému statusu hiphop-popové hvězdy.
Je to právě "Hold Up", jehož rámec tvoří rapový proud, jemně zpomalující album silným jamajským akcentem. K "Don’t Hurt Yourself" byl přizván
Jack White, spoluvlastník Tidalu. Výsledkem je psychedelická smršť a
zeppelinský sample zasazený do ryzího neworleanského prostředí, kde se skrze country nápěvy Beyoncé navrací ke kořenům svých předků. Poskakování mezi žánry však v tomto případě nepřináší kýžené ovoce a pravděpodobně se, po zvukové stránce, jedná o nejslabší článek alba. Paralely, jež jsou vizuálně naznačeny mezi nevěrou manžela a otce zpěvačky, nicméně neodvratně přispívají k celkové dějové lince desky.
Sedm režisérů skrze objektivy kamer zachytilo zpěvačku pomstychtivou, klející, zlomenou a duchovní. Předmět její zloby a odpuštění se letmo objeví v baladě "Sandcastles", avšak než je balady konec, zůstává sama se slzami. "Sorry" není, i přes svůj název, omluvou. Je pouze dalším nenaleštěným, surovým singlem na albu, které je jich plné. Po zlostné první polovině už ani člověk nedoufá ve šťastný konec. Ten však přichází s přelomem desky. Částečného klidu duše se nám dostává v "Love Drought", kdy se skrze šepotavé vokály a utlumené syntetizéry pokouší zpěvačka o usmíření.
Šťastný konec nepatří mezi největší překvapení "Lemonade". Silným konkurentem je totiž tenistka Serena Williams a její medailonek, ve kterém energicky tančí. Veleúspěšná sportovkyně si sexistických připomínek stihla za svou kariéru užit až až, a není tedy divu, že si to ve společnosti
sestry pořádně užívá.
"Lemonade" je albem, které může zpěvačka v současné éře streamování vydat a úspěch je zaručen, neboť pozornost posluchačů se upíná na jakoukoliv frázi, kterou utrousí. Desce nepředcházely singly a byla ušita na míru. Fanoušci budou opakovaně objevovat album jako celek, stopu za stopou, streamovat extrémně pomalé r'n'b, blues-rock a country. V izolaci mohou být jednotlivé skladby vnímány jako domácí drama hodné bulváru. Spolu s vizuálním doprovodem však ztělesňují emoce, kterým mnohé ženy čelí každý den.
Za přispění
Kendricka Lamara,
The Weeknda či
Jacka Whitea představuje "Lemonade" jeden z nejzářnějších záchytných bodů ve zpěvaččině kariéře. Bulvárem přemletá
Taylor Swift a její, mediálně promyšlené, vypořádání se s bývalými partnery se v porovnání s tím zdají být úsměvná. Album rýsuje velice tenkou linku mezi láskou a nenávistí, mezi zatracením a odpuštěním. Na první pohled triviální námět však celku neubírá na vrstevnatosti, neboť deska je prorostlá aluzemi na hnutí Black Lives Matter a zahrnuje letmé výstupy rodičů zastřelených. Diva se tak jen utvrzuje v postoji, který zaujala klipem k "Formation", kdy dala jasně najevo, že nehodlá stát apoliticky opodál. A ačkoliv je její svět o tolik (dolarů) odlišnější od těch, kteří k ní vzhlížejí, tématy, které na "Lemonade" zpracovává, se
Beyoncé k masám alespoň na chvíli přibližuje.