Reklama

Macklemore & Ryan Lewis jsou "This Unruly Mess I've Made" za šašky i kazatele

04.04.2016 18:09 - Jan Trávníček

Hrdý podporovatel nezávislé muziky a ukecaných koncertních setů se vrátil na scénu se svým parťákem i kopou nových hitů, s nimiž by rád zboural hitparády stejně jako se mu to podařilo před čtyřmi lety. Měli bychom mu i přes nepříliš přesvědčivé prodeje druhé studiovky dávat šanci?
8/10

Macklemore & Ryan Lewis - This Unruly Mess I've Made

Skladby: Light Tunnels (feat. Mike Slap), Downtown (feat. Eric Nally, Melle Mel, Kool Moe Dee & Grandmaster Caz), Brad Pitt's Cousin (feat. XPerience), Buckshot (feat. DJ Premier & KRS-One), Growing Up (feat. Ed Sheeran), Kevin (feat. Leon Bridges), St. Ides, Need To Know (feat. Chance The Rapper), Dance Off (feat. Idris Elba & Anderson.Paak), Let's Eat (feat. XPerience), Bolo Tie (feat. YG), The Train (feat. Carla Morrison), White Privilege II (feat. Jamila Woods)
Vydáno: 26.2.2015
Celkový čas: 57:39
Vydavatel: Warner Music
Druhá studiová deska dua Macklemore & Ryan Lewis potvrzuje, že pánové neví, čím chtějí být. Podobně jako jejich oceňovaný debut "The Heist" míchá "This Unruly Mess I've Made" vážná témata se zábavnými skladbami v poměru, kdy si nebudete jistí, co si o tom všem máte myslet.

Ben Haggerty, jak se Macklemore jmenuje pravým jménem, ji uvádí skladbou "Light Tunnel", v níž se vrací k udílení cen Grammy, kde v roce 2013 získal cenu na úkor Kendricka Lamara a ukazuje na falešnost úsměvů, touhu po skandálech a zesměšňuje maškarádu, jejíž součástí se stal. Hned v následujícím singlu "Downtown", který svým vypjatým vokálem prodává hlavně hostující Eric Nally, ale vtipným textem o mopedech navazuje na "Thrift Shop" a snaží se být přesně tím klaunem a paňácou, proti kterým sám bojuje. "Downtown" je přitom vynikající hit, kterému nechybí nadsázka, chytlavost, originalita tématu ani návykovost a není pochyb o tom, že z dosavadních hitů rappera ze Seattlu patří k těm nejpovedenějším. Paradoxy vyplývající ze snahy zalíbit se masám i kritikům jsou ale něčím, co vás bude provázet i v dalších písních.

Stejně jako u debutu nelze druhému albu upřít rozmanitost. Je tady líbezná balada o otcovství se sladce pějícím Edem Sheeranem v refrénu, rozverná "Let's Eat", v níž Macklemore vtipkuje, že nevěděl, že po hamburgrech se tloustne i hitovým potenciálem obdařená "Dance Off", kde mluvené pasáže Idrise Elby připomínají ty z "Thrilleru" Michaela Jacksona.

Vedle nich přitom dvatřicetiletý umělec s kořeny v Irsku dokáže ve skladbě "Kevin" trefně kritizovat farmaceutické společnosti, s DJem Premierem a KRS-Onem se vracet k devadesátkovému boombapu nebo řešit otázky rasismu v angažované devítiminutové suitě "White Privilege II". Když si ty texty jeden za druhým projdete, nebudete mít pochyb o upřímnosti a dobrých úmyslech, které se za nimi skrývají, srovnávat je ale například s těmi od Kendricka Lamara opravdu nelze.

Obdivovatel Wu-Tang Clanu, Mobb Deep či Nase je tak na nové desce v podobné roli jako Iggy Azalea nebo ještě lépe Nicki Minaj, která na jednu stranu hovoří o potratu a snaží se stát se umělkyní, na té druhé ale vedle toho dává na odiv ódu na mužské přirození s názvem "Anaconda".

Jak se tedy novince od rappera s průměrným flow a dobře míněným, byť nepříliš objevným sdělením postavit? A měli bychom vůbec Macklemorea za střídaní komedianství s vážnou tváří soudit za nečitelnost? Není za tím spíš jen naše snaha zjednodušit si vše na černou a bílou? Vždyť dnešní realita na hudebním trhu je taková, že chcete-li světu říct něco důležitého a nepatříte zrovna mezi výjimky typu Lamara nebo Run The Jewels, můžete tak učinit, ale poslouchat a po zásluze uctívat vás bude jen hrstka lidí. Dokážete-li se ale světu prodat a mezi líbivé hity pro masy zamíchat i trochu toho poselství, bude dopad vašeho sdělení daleko větší.

Macklemore si to uvědomuje a i když se svými vhledy do různých kontroverzních témat klouže jen po povrchu, pořád vám jeho deska může dát mnohem víc, než mainstreamoví zpěváci a zpěvačky, s nimiž se na velkých pódiích střídá a kteří neriskují a raději jen dokolečka zpívají o lásce. "This Unruly Mess I've Made" je tedy dobrá či špatná spíše podle toho, s kým ji poměřujete. Posluchači inteligentnějšího rapu ji nejspíš odsoudí, v komerčních rádiích naopak můžeme být rádi za trochu kvality. K čemu se přikloníte vy?


Reklama

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán.

  • paráda (já, 07.04.2016 19:18) Reagovat

    Pro mě lepší než jejich první album :-)

  • Macklemore je slabý rapper. Kromě White Privileg... (FullLipsDotNose, 09.04.2016 08:45) Reagovat

    Macklemore je slabý rapper. Kromě White Privilege II nemá co nabídnout, rýmy jsou jednoduché, pokud vůbec nějaké, poselství slabé. Mně navíc jeho image "podívejte se na mě, jaký jsem hodný člověk" nijak neoslovuje.

  • Vážně? (SHADOW, 14.05.2016 14:12) Reagovat

    Podle mě je Macklemore skvělý rapper a už mě skutečně začínají srát kecy mnohých veeelice inteligentních lidí, kteří se vytahují že i oni by rappovali líp než on, že je to blb bez nápadu atd. A přitom mu vy, vy úžasní umělci nesaháte ani po kotníky, tak laskavě zavřete držku a nedělejte ze sebe ještě větší debily než už jste. To byl můj názor.

Reklama

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY