Jedním z mnoha názorů, se kterými proti interpretce její odpůrci rukují, je ten, že je schopná hitu pouze za asistence kolegů, kteří k jejímu rapu dodají chytlavý refrén. Pětadvacetiletá Australanka se z této škatulky hodlá vymanit a zkouší to právě se singlem "Team", který již při prvním poslechu navozuje pocit vyhlášení nezávislosti. "Mám sama sebe a to je vše, co potřebuji. Mám sama sebe, jediného přítele, kterého potřebuji." To sebevědomě hlásá v poměrně nakažlivém refrénu, do kterého, světe div se, nikdo z vnějšku svými vokály nepřispěl.

Její rap je opět o něco popudlivější než kdy dříve, což fanoušci nepochybně ocení. Iggy se však především snaží resuscitovat lesk a slávu, kterou jí přineslo například "Fancy". Synkopové synthové basy, které definovaly právě onen zmíněný hit, na vás tedy číhají i v jejím nejnovějším singlu. Jednoduchost se promítla nejen do zvuku, ale také do vizuálního doprovodu, který zpěvačka se svým týmem v tanečním klipu nachystala. Zběsilou hypnotizující choreografii tentokrát Iggy Azalea nechala víceméně na profesionálních tanečnících a dobře udělala. V nadcházejícím týdnu se můžou fanoušci navíc těšit na oficiální hudební klip.

Chytlavost jí nicméně nemůžou upřít ani její největší odpůrci. "Team" nás zavádí zpět do jejích začátků a jemně ji odklání z popové stezky, kterou si začala se svým debutovým albem prošlapávat. "Team" není urážlivý, ale není ani světoborný. Pravděpodobně ani neměl být. Od Iggy se nedočkáme ničeho, čeho bychom se od ní nedočkali již v minulosti. Když však na moment opomenete zášť, nelibost či absolutní nezájem, který k australské interpretce chováte, třeba si i během tří minut generického rytmu a jednoduše se opakujícího beatu hlavou kývnete.