S ohledem na neúprosnou policejní hodinu byl program zkoncentrovaný tak, že se dal zvládnout víceméně na otočku. Kvůli kapele, jako jsou The Oscillation, je ale vždycky radost podniknout rituální vyjížďku na Strahov, a otrkávačka s polovinou domácích Ghost River jako warm-up taky bodla. Frontman Demian Castellanos a jeho věrné ovečky nepotřebují mít status celebrit indie scény ani oslnivý rodokmen k tomu, aby si posluchače získaly až do morku kostí. Všechno podstatné je v jejich hudbě a naživo slibují výkon hodný kapely, která spolu drží téměř deset let a neváhá využít každou příležitost k tomu si zahrát.

Napříč diskografií se The Oscillation drží psychedelického ranku a užívají si volnost, kterou širokánské pole jeho působnosti nabízí. Rádi se pohybují v krautrockových strukturách, občas si zashoegazují a díky repetitivním motivům, jemně protkaným našeptavačskými vokály, budují intenzivní hypnotickou atmosféru. Na chlup stejný recept najdete v příručkách většiny žánrově spřízněných kapel, narazit mezi nimi na takovou, která nezůstane u kolotoče jalového dovádění se synťáky a náhodně zvoleným arzenálem krabiček, ale rozhodně není pravidlem.

Do The Oscillation by to soudě dle jejich civilní vizáže možná hned tak někdo neřekl, pod kreativním vedením Damiena Castellanose jsou ale v tomhle směru o poznání dál než mnozí kolegové. V jejich podání je tak možné si vychutnat drobné, ale důležité libůstky jako probublávající melodie basových linek, nevyzpytatelný diktát bicích a pestré odstíny elektronických efektů. I díky tomu si jejich pražské číslo udrželo vnitřní napětí a namísto toho, aby se jeho stejnorodá atmosféra rozmělňovala, si postupně drala cestu hlouběji pod kůži. Nájezd byl sice poměrně pozvolný, ještě předtím, než se ale vyměřený čas přehoupl přes první polovinu, kapela popustila otěže a na oslnivými barvami zalitém pódiu to začalo vřít.

Zintenzivnění energie nenastalo jenom vlivem rostoucí aklimatizace kapely, ale i příklonem k trackům s ostřejšími hranami. Rozpíjení soundu je ošemetná věc a každý snese trochu jinou míru. Zrovna The Oscillation nejsou žádní extrémisté, okamžiky, kdy naplno vynikla individualita hráčských stanovišť a Damian coby zpěvák přidal trochu špíny do výrazu, ale rozhodně patřily k těm nejvděčnějším.

Zmiňovat highlight večera by bylo absolutně mimo mísu. Každý, kdo vyznává halucinogenní estetiku s příměsí trochy hlukaření, se na koncertu, jaký vysekli The Oscilation, musí hned s úderem prvních tónů naladit na slastnou vlnu a na samém konci se prostě nechá spokojeně vyplivnout. Význam písniček jako takových je těžce relativní, i když dočkat se důvěrně známých srdcovek vždycky potěší. Pánové a dvě dámy na to nezapomínají, takže zařadili spravedlivý průřez svým archivem. Dlužno říct, že vedle sázek na jistotu jako "Future Echo" nebo "Telepathic Birdman" ale novinky z čerstvého alba "Monographic" stály na zcela rovnocenném stupínku.

Chtělo by se škemrat o repete, s ohledem na nadcházející program v gesci River Promotions bude ale lepší prostě naházet si do diáře pár dat. Krautrockovými Mugstar 6. dubna v Klubovně počínaje a pražským Psychfestem v čele s White Hills 24. května konče. Třikrát hurá!