Simple Plan se na "Taking One For The Team" nijak zvlášť neposunuli

05.03.2016 11:18 - Jan Trávníček | foto: facebook interpreta

O pop-punkových Simple Plan nebylo dlouho slyšet a objevovaly se i názory, že nic nového už od nich neuslyšíme. Oni ale poctivě makali na páté studiovce, kterou nám pod názvem "Taking One For The Team" naservírovali po nekonečných pěti letech. Jaká je?
6/10

Simple Plan - Taking One For The Team

Skladby: Opinion Overload, Boom!, Kiss Me When Nobody's Watching, Farewell (feat. Jordan Pundik), Singing In The Rain (feat. R. City), Everything Sucks, I Refus, I Don't Wanna Go To Bed (feat. Nelly), Nostalgic, Perfectly Perfect, I Don't Wanna Be Sad, P. S. I Hate You, Problem Child, I Dream About You (feat. Juliet Simms)
Vydáno: 29.2.2016
Celkový čas: 47:12
Vydavatel: Warner Music
Pět let. Tak dlouho trvalo partě z kanadského Montrealu, než se na trh vrátila s novou deskou. "Taking One For The Team" vznikala obtížně, kvůli autorským blokům protagonistů se nahrávání několikrát přerušovalo a přestože vydavatelství na skupinu hrající už sedmnáct let v nezměněné sestavě tlačilo k výsledku, Simple Plan si dle svých slov chtěli být jistí, že ze sebe vydají to nejlepší.

Pátá studiovka nakonec na konci února konečně vyšla a hned z počátku je třeba říct, že v tiskových zprávách avizovaný návrat k prvním dvěma počinům "No Pads, No Helmets… Just Balls" a "Still Not Getting Any" se nekoná. Syrovější pop-punkové vypalovačky na albu sice najdete (výtečná "Opinion Overload", úderná "Boom!" nebo "Farewell" s hostujícím Jordanem Pundikem z New Found Glory), ale ta punkovější část je natolik potlačená do pozadí, že označovat dnešní Simple Plan za pop-punk je už skoro zavádějící.

Producent Howard Benson jejich výraz natolik změkčil, že by se k nim mnohem více hodil spíše přídomek power-pop, tedy škatulka, kterou si spojujeme spíše s interprety typu Avril Lavigne nebo The All-American Rejects, s nimiž Benson nahrával v minulosti. Spíše než k prvním dvěma albům je novinka blíže dosud poslednímu "Get Your Heart On!", u nějž mnoho dlouholetých příznivců skřípalo zuby kvůli přehnanému příklonu k popu, triviálním popěvkům typu "Summer Paradise" a vícejazyčným verzím stejných písní, které pochopitelně vznikly především s vidinou vyšších výdělků.

První singl, ležérně plážová popina "I Don't Wanna Go To Bed" ostatně směle následuje směr vytyčený už se "Summer Paradise" a Simple Plan dělají všechno proto, aby se z něj stal další velký hit. Vtipný klip parodující "Pobřežní hlídku" ale jen stěží zakryje prvoplánové podlézání mainstreamovým rádiovým stanicím, kvůli němuž byl angažován i chudák Nelly. A to čistě proto, že rappeři v Americe často vytáhnou k úspěchu i tu největší blbost.

Podobně hloupé je i pískající reggae "Singing In The Rain", v němž hostuje v poslední době úspěšné hiphopové duo R.City nebo "I Don't Wanna Be Sad", s nímž byste neudělali chybu na oslavě desátých narozenin vašich dětí. Pochvalu nezaslouží ani balada "Perfectly Perfect", z níž klišé a patos vyloženě stříkají.

Zamrzí také texty, v nichž se skupina kolem Pierra Bouviera ne a ne odpoutat od středoškolských trablů s láskou, o nichž zpívala už před patnácti lety a v obavě, že si dnešní teenageři najdou nové ikony, se jich stále drží, přestože už průměrný věk členů dávno překročil třicítku. Ze stejného důvodu se od nich pravděpodobně budou odvracet i původní fanoušci, protože zatímco jim se hudební vkus v průběhu let změnil a naivní písně typu "Kiss Me When Nobody's Watching" nebo "Everything Sucks" už k nim nepromlouvají, pro držitele dvou cen Juno je to stále hlavní pilíř jejich repertoáru.

Z předchozích odstavců to může vypadat, že "Taking One For The Team" je docela průšvih, ale že kanadská pětice hudebně nevyrostla ještě neznamená, že se z jejich tvorby zcela vytratilo vše, kvůli nimž jsme je dříve měli rádi. O trojici svižnějších a také nejlepších skladbách čerstvého výlisku už byla zmínka výše, kromě ní ale na kolekci čtrnácti kousků naleznete i pár dalších věcí, které stojí za zmínku. Tvrdší "Nostalgic", odmítavá "I Refuse" i odsekávaná "P. S. I Hate You" sice nebudou bourat žebříčky, ale zcela určitě vás donutí se k desce opakovaně vracet.

Dobré také je, že podobně jako v minulosti s "This Song Saved My Life" se i tentokrát účastníci loňského Vans Warped Tour alespoň na moment vrací s vážnějším tématem, na nějž chtějí upozornit. Ploužák "Problem Child" je přesně tou písní, která může své místo na světě hledajícímu teenagerovi pomoci najít cestu nebo alespoň ukázat, že na své problémy není sám.

"Taking One For The Team" je rozporuplná deska, kterou je snadné pochválit a stejně snadno i sestřelit, protože argumentů pro ten či onen názor nabízí více než dost. Trochu neurčité hodnocení šest z deseti je tak spíše ukazatelem, že to ani zdaleka není album pro každého a jak původní, tak noví fanoušci Simple Plan se budou muset popasovat s tím, že i na popáté jde vlastně skoro o totéž, co dříve. A je jen na prioritách a vkusu každého posluchače, zda je to přesně to, co od nich chtěl dostat nebo naopak.


NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán.

  • simple plan (pirate.deluxe, 27.05.2016 23:06) Reagovat

    s konečným hodnocením 6/10 naprosto souhlasím, i s tím, že třeba taková I don't wanna go to bed je vyloženě komerční sračka. s čím ale zásadně nesouhlasím je že by nějak extra vyměkli a už to nebyl pop-punk. I refuse nebo Opinion overload jsou třeba naprostý pecky a je tam i víc songů co maj koule (v rámci pop-punkových možností). a taky nesouhlasím s tím, že by se s textama mohli ztotožnit jen puberťáci, vždyť Problem child mi přijde vyloženě vyřknutý jako vzkaz z pohledu už dospělýho a šťastná/nešťastná láska je něco, co řeší lidi i ve 40ti...

  • Po přečtení téhle recenze si jsem naprosto jis... (Anonym, 30.12.2016 00:16) Reagovat

    Po přečtení téhle recenze si jsem naprosto jistá, že autor hodně písní nepochopil, hlavně "Kiss Me When Nobody's Watching" zato fanoušek přesně ví, co tím chtějí říct a třeba kvuli tomu se zrovna tady tak shazovaná sklatba stane jeho nejoblíbenější. Dle mého názoru v "I Don't Wanna Go To Bed" není skrytý plán rádiového hitu.. Každý kdo trochu poslouchá hudbu ví, že kapela musí nahrát rádiovku a Simple Plan se tím rozhodně netají.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY