Že dokáže britský X Factor vyprodukovat globálně úspěšné hvězdy, to už jsme se párkrát přesvědčili. Jejich kariéra sice obvykle nemá dlouhého trvání, ale i sezónní úspěch se počítá. Fleur East sice nezvítězila, i přesto byste si ale její desky "Love, Sax And Flasbacks" všimnout měli.
Děje se to stále znovu a znovu. Ve Velké Británii se objeví perfektní popová zpěvačka XY, natočí úžasný, osobitý debut, který si Evropa zamiluje, a jakmile se tak stane, začne prahnout po úspěchu v USA. Vypraví se za
Maxem Martinem a jemu podobnými a natočí univerzální, bezzubou nahrávku, která skalní fanoušky odradí a ty nové bude bavit jen tak dlouho, dokud výrobní linka nevylisuje další její náhradu. Dříve originální zpěvačka se tak stává jednou z mnoha a v showbusinessu se postupně ztrácí. Za XY si do rovnice dosaďte, koho chcete -
Jessie J,
Pixie Lott,
Ellie Goulding,
Leonu Lewis,
Alexandru Burke... a list pokračuje.
Fleur East se narodila 29. října 1987 britskému otci a ghanské matce a jako míšenka si v maloměstském Surrey na jihu Anglie okusila, jak chutná rasismus. Zocelená tamními poměry se vydala studovat žurnalistiku a historii a protože odmala milovala hudbu, přihlásila se v roce 2005 do X Factoru jako jedna ze členek dívčí skupiny Addictiv Ladies. Nevyšlo to, avšak účast v talentové soutěži jí pomohla k seznámení se s
DJ Freshem. Ten ji posléze angažoval do pořadu Live Lounge na BBC Radio 1 jako vokalistku, na jeho desce "Nextlevelism" mu zahostovala v kousku "Turn It Up" a pár týdnů spolu strávili i na následném turné. Hostování po všech čertech a tvorba prvního EP ji jako číšnici a fitness trenérku finančně
vyšťavily a když se v roce 2014 přihlásila do X Factoru podruhé, tentokrát už jako sólistka, dostala se do situace, kdy to bylo všechno nebo nic. V soutěži skončila druhá, ve finále ji porazil
Ben Haenow.
Důležitější než samotné umístění ale byl její cover "Uptown Funk" od
Marka Ronsona a
Bruna Marse, který jí její mentor Simon Cowell vybral pouhý den před vystoupením místo jiného, už nacvičeného songu a s nímž omámila publikum i porotu tak, jak se to už dlouho nikomu nepodařilo. V jednom z rozhovorů se Cowell nechal slyšet, že to pro něj byl nejsilnější moment od doby, kdy se v soutěži objevila
Susan Boyle. Důležité je zmínit také fakt, že to všechno se odehrálo ještě předtím, než se z "Uptown Funk" stal megahit a právě toto vystoupení bylo jedním z důvodů, proč se mu později podařilo dostat se na číslo jedna v žebříčcích po celém světě.
"Uptown Funk" se tak stal nejenom prvním hitem Fleur East, ale také středobodem, od něhož se odvíjela při tvorbě svého debutu. Když si totiž "Love, Sax And Flashbacks" poslechnete, zjistíte, že podobně znějících skladeb, které by se při správném promu mohly klidně stát dalšími nástupci "Uptown Funk" v hitparádách, je tam povícero. Ten nejviditelnější z nich se jmenuje "Sax" a instantní chytlavost z něj stříká na všechny směry. Tepající rytmika, hutná basová linka a šťavnaté trumpety nakopávají lépe než kafe a je skoro neuvěřitelné, že takto nabušený singl není na její prvotině osamocen.
Za pozornost totiž stojí i další kousky, jako třeba synťáky a luskáním ozvláštněná "Breakfast", která se až po více jak minutě rozjede do refrénu, u něhož neudržíte nohy v klidu, aby následně přešla do osmdesátkové chuťovky, a také druhý singl "More And More", v němž Fleur inspiraci mladým
Michaelem Jacksonem a starým funkem nezapře. Robotické mužské sbory jako z "Uptown Funk", skočný rytmus a přednes přecházející skoro až do rapu výtečně prodává i "Gold Watch", další z potenciálních hitů.
Přechody do hip hopu a soulu v "Love Me Or Leave Me" a basa s vícehlasy v "Paris" trošku brzdí rozjeté tempo, na kvalitě jim to ale pranic neubírá. "Over Getting Over" a "Baby Don't Dance" už ale zase jedou zpátky na vlně rozdivočelého funkového vlaku, jenž z cesty neuhýbá až do konce. Doporučit lze i deluxe edici, na níž kromě jiného naleznete i cover "Girl On Fire" od
Alicie Keys, kterým vám zpěvačka vezme dech.
Co možná leckoho zamrzí, je, že se na "Love, Sax And Flashbacks" nedočkáte nějakých oduševnělých výpovědí a texty jsou spíše x-tou variací na omleté klišé
"give me one more night",
"call my name",
"give me all you got" a podobně ("Tears Will Dry", resp. "Never Say When"). To už je ale holt daň za uhlazený, vyvoněný a nekonfliktní mainstreamový produkt vycházející na Cowellově labelu Syco Music, kterému je snadné podlehnout, ale s jeho trvanlivostí už je to horší.
Pokud ale hledáte album, které do vás vstříkne energii a dobrou náladu, lze prvotinu
Fleur East jedině doporučit. Ale naskočte si rychle, Max Martin a spol. už si totiž zase začínají brousit zuby.