"Barevný paneláky podél řeky a starý fabriky, co vypadaj jak vymlácený kostely, a parta cikánů v zatáčce spravuje žigulíky. Tohle jsou, maličká, ty mý Sudety." Tak začíná letošní úchvatné Kittchenovo album "Kontakt", kde se potkalo všechno, co se potkat mohlo. Silné texty, hudební nápady, zvuková kouzla a čáry mistra Tomáše Neuwertha. "A v lese břízy, břízy, břízy. Pod omítkama německý nápisy." "Sudety" rozjíždějí tu sakra kontaktní desku a ihned nastavují atmosféru. Rychle, silně, hluboce. "Tady jsme se narodili a kde jsem teď já a kde jsi ty?" A hned taky člověku začne docházet, že to bude hodně osobní procházka místy, kam si jen málokdo nechá pustit nejen své posluchače, ale i své hejtry, že.

"A slepý samoty na stráních kopců a úzký silnice v tmavejch údolích u řeky a zapomenutý hroby po lesích. Tohle jsou, maličká, ty mý Sudety." No a teď tu máme video. Video Davida Mencla, který umí točit krásný obrázky ke krásným skladbám. Připomeňme třeba "Doteky" od Kieslowskich nebo "Der Sonnenstaat" od Nauzea Orchestry. Jeho klipy mívají silnou atmosféru a ta tu zůstává i teď. "Krajina stokrát obsazená různejma armádama. Stokrát změněný jména tý země nikoho mezi náma. Mezi náma." A jo, ten příběh, který se v klipu odehrává vlastně s tou písničkou přímo nesouvisí. Ke spojení dochází nahodile a o to silněji to pak celé působí, protože to do sebe zapadá. Otevírá se nový plán.

"A slepý zmije v ostružiní a zarezlý německý helmy. Blonďatý holky modrovoký, genetický experimenty. A to ticho a tma po nocích a měsíc a ta měkká tráva na mezích a ty, lásko." Jo, už jsme zase tam, úplně blízko, v samotném Kittchenově nitru i Sudetech, které existují někde mezi ním a mezi ní. "A je to trochu strašidelný a jsem to trochu já a trochu ty a ty mý Sudety mezi náma."

No a ten, kdo s touhle deskou už nějaký čas žije, ví, že to jezero, kam se za chvíli vydáme, to jezero z potní chýše ohraničuje celý "Kontakt" a my se k němu budeme znovu vracet. To jezero mezi náma, ty ostatní písničky a celý "Kontakt" mezi jezery. "V lese je ukrytý jezero, co vlastně jezerem není. Říká se o něm, že nemá dno, že je to brána do tvýho nevědomí. A hlubina se pod tebou otevírá a za nohy táhne zima. Na břehu sedí tvoje milá v hlubokých kráterech pod očima. Na břehu sedí naše milá. Na břehu sedí. Mezi náma.".

Jo a jen tak mezi náma: Ten záběr z motorestu, když se rozsvítí světlo v jídelně, ten je prostě úžasnej.