Quarashi jsem poprvé zaznamenal na soundtracku "Orange County", a to díky skladbě "Stick 'Em Up" - její energický nádech, svižný rap-metal stříklý pořádnou dávkou elektroniky mě na jinak vcelku klidné kompilaci příjemně překvapil. Dokonce jsem se dokopal vyhledat si několik základních informací o souboru (profesionální deformace). Co jsem zjistil, předkládám níže...

...Quarashi vznikli v roce 1996 rukou bubeníka Sölviho a zpěvaka Hössiho, kteří se potkali ve vyhlášeném skate parku v Reykjaviku. Ano, tušíte správně, Quarashi jsou z Islandu, což je poměrně zajímavá skutečnost vzhledem k faktu, že se jedná o rapovou kapelu. Vždyť na onom vulkanickém ostrově žije všehovšudy čtvrt milionu obyvatel a jen ztěží lze předpokládat, že by se tam vyskytovala příznačná lokalita podobná alespoň pražskému "Jižáku", natož pak newyorkskému Bronxu (a izolace je ve výsledku znát). Ale buď jak buď, hip-hop kluky oslovil a už se zkoušelo. Kapela se nakonec rozrostla v kvartet, který je i současným skupenstvím.

"Jinx", první velká deska, je ale bohužel zajímavá pouze a jedině do té míry, do jaké je pro vás Island exotikou. Nenabízí totiž zhola nic nového, ba ani nerozšiřuje již objevené a zahrané. Severští hoši předvádějí na oněch čtyřiceti minutách naprosto standardní, nijak svébytný elektro-rap-metal, jenž před nimi v různých obměnách a podstatně zajímavěji ukázali světu Prodigy, Clawfinger, dokonce i nikterak výjimeční Crazy Town. Quarashi se až příliš nechali inspirovat "gramofonovou" atmosférou Beastie Boys, řezavým prolínáním kytar se samply z dílny Clawfinger, agresivitou Prodigy. Jejich hudba, snad s výjimkou výše zmíněného singlu "Stick 'Em Up", který produkoval Brendan O'Brien (Korn, Papa Roach, Pearl Jam), postrádá svébytný nápad, je pusta jakékoli výraznější melodie. Vše se motá kolem konvenčního rýmování, konvenčně znějících hlasů, konvenčního mixu elektroniky s metalem.

A přitom se zdá, že skupina by za jistých okolností mohla být schopna stvořit podstatně originálnější muziku, jak o tom napovídá několik, byť jen krátkých momentů desky (zvláště v uvolněnějších pasážích a písních, např. "Mr. Jinx"). Co naplat, "Jinx" je přesně tím typem desky, kterou si párkrát poslechnete, a tím pro vás její existence končí. Ona si toho ani víc nezaslouží, bohužel.