Sál Paláce Akropolis se proměnil 28.října v bluesový klub, za který by se Tonya Graves nemusela stydět ani v New Orleans či Chicagu. Temperamentní zpěvačka svým humorem a energií ovládla sváteční večer a přesvědčila všechny přítomné, že blues může být pěkná divočina.
Live: Tonya Graves
místo: Palác Akropolis, Praha
datum: 28. října 2015
Jak bylo na sociálních sítích předesláno, na koncertě zaznělo celé album, které Tonye 16.října vyšlo. Sympatická zpěvačka se skvostným hlasem se nové desce vrací ke staré vášni, kterou je právě americké blues. Možná právě tato láska, kterou k tomuto žánru chová, zajistila, že jsme se v Akropoli dočkali výjimečně povedeného koncertu.
© Karolína Stránská
Ačkoliv se prostor pod jevištěm zaplňoval velmi pozvolna a pár minut před zahájením koncertu zel téměř prázdnotou, hlas zpěvačky jakoby k sobě svolal všechny opozdilce a již od osmi hodin ovládla pódium vzrůstem nevelká, avšak svým rozsahem nedotknutelná bluesmanka. Publikum naladila skladbou "Meaning Of The Blues", která na desce přistála díky producentovi Lukášovi Martínkovi. Ještě že přistála. Sklidila totiž obrovský aplaus, což utvrdilo
Tonyu Graves v tom, že české publikum může mít rádo blues, když se jim přednese na energickém, procítěném a sexy tácu. Přízni diváků také nahrává fakt, že se ve výběru písní objevily ty největší hity bluesových a country velikánů, jež řada přítomných zná z rádií či televizních obrazovek. Když pak tedy zazněla proslulá nottinghillová "Ain't No Sunshine When She's Gone", mnozí se dokonce dali do zpěvu. Nutno dodat, že díky medovému, naléhavému hlasu vystupující zpěvačky, při této skladbě člověka mrazilo.
© Karolína Stránská
Nelze nezmínit zcela přesvědčivý výkon Antonína Dlapy, jež svými sóly na bluesovou kytaru skvěle vyvažoval výbušné vstupy hlavní zpěvačky a představoval tak její protipól. Mimo tohoto vynikajícího kytaristy se k Tonye připojili také Michal Daněk na bicí, Jan Andr na piano či Ondřej Hauser na baskytaru.
Koncert se nenadále přehoupl do své druhé poloviny skladbami "Hound Dog" a "Blues In The Night", kterou známe ve verzi dechového orchestru a královny blues Etty
James. Tentokrát jsme se jí dočkali v podání kytar a z jednoho z nejsilnějších a nejzajímavějších hlasů současné hudební scény. Nejedná se o pochlebování, neboť každý, kdo byl kdy Tonyinu vystoupení přítomen, by nemohl, než souhlasit. Součástí koncertu byl samozřejmě křest nového alba, u kterého nemohli chybět ani zástupci Supraphonu, kde "Back To Blues" vyšlo. Nekřtilo se šampaňským, jak bývá zvykem, ale stylově láhví whiskey.
© Karolína Stránská
Po krátké pauze vystřídala zpěvačka nejen outfit, ale také doprovod. Do procítěné, křehké "Fragile", jenž původně nazpíval anglický zpěvák
Sting, se Tonya pustila za doprovodu Pepy Florese. Skladba zazněla na přání zpěvaččiny kamarádky, ale ve finále rozhodně nedojala jen ji. Ačkoliv originální verzi není co vytknout, nakřáplost a bluesovost jako by ji posunula o úroveň výš. Zatímco nelze pochybovat o neuvěřitelném talentu, kterého jsme byli svědky, dokonalou atmosféru tvořil především námi dosud nepřeložený, možná dokonce nepřeložitelný, "sass", jímž temperamentní umělkyně oplývá. Nejednou se na pódiu mezi písněmi ozvalo káravé "Tak hele, tady mluvím já!", jímž okřikovala vokalistky, kytaristy či samotné publikum.
Mezi posledními skladbami, které uzavřely téměř dvouhodinový koncert, zazněla "Jolene" z repertoáru
Dolly Parton. Tonya několikrát podotkla, že blues a country jsou sestřenice a není tedy problém je zkombinovat a uvést vedle sebe na jednom albu. Zmíněný country hit byl pouze důkazem, že fanoušci v závěru znají veškeré písně, aniž by věděli, jak se jmenují, což se projevilo především při silných refrénech.
K uvolněné náladě přispěly také bilingvní průpovídky, kterými byly propojeny jednotlivé
© Karolína Stránská hudební vstupy. K blues zpěvačka přičichla na vysoké škole, když v krámku s vinyly zaslechla jakousi melodii, na kterou zareagovala slovy "Ty vole, co to je tohle?" a vzápětí bluesové hudbě naprosto propadla.
Já zase naprosto propadla Tonye a věřím, že to nebyl její poslední koncert, na který jsem zašla. Energie sálající z drobné postavičky je totiž extrémně nakažlivá a doporučila bych ji každému, kdo se po rutinní práci chce přenést do světa, kde se pije whiskey a miluje hudba.